FC Slovan Liberec | HANKA KONÍČKOVÁ: ROZHOVOR
Menu Další Zavřít Zavřít
27.03.2020

HANKA KONÍČKOVÁ: ROZHOVOR

Mikuláš Borkovec
V rámci dnešního vydání "CVIČENÍ NA DOMA" jsme se zaměřili na trénink se švihadlem. Cvičení nám tentokrát připravila naše bývalá kolegyně Hana Koníčková. Hanka u nás působila v minulé sezóně v roli trenérky pohybové průpravy. Tuto sezónu již působila v zahraničí, konkrétně ve Švýcarsku. Máme radost, že si Hanka našla chvilku volného času pro náš rozhovor, který stojí opravdu za to.
Ahoj Hani, v dnešní díle ze série „CVIČENÍ NA DOMA“ jsme využili tvé video. Jak zpětně hodnotíš působení v Akademii mládeže?

"Tak to jsem moc ráda, že s odstupem času tohle video opět využijete a je aktuální. Na akademii vzpomínám moc hezky, už jen proto, že jsem měla skvělé kolegy, od kterých jsem se ráda učila a mohla sledovat jejich práci. Jelikož jsem žila v Liberci bez rodičů od svých 15 let, tak i to, že jsem poznala prostředí fotbalového klubu FC Slovan Liberec, beru za to, že jsem Liberec více mohla poznat (především sportovní zázemí) a ještě více si ho zamilovat."

Jak se tvé působení u nás v klubu vůbec zrodilo?

"Bylo to tehdy přes Petra Horáčka (trenér přípravek), který fungoval zároveň i ve florbalovém klubu FBC LIBEREC (ženy). Mezi řečí mi právě jednou nadhodil nabídku od Slovanu na rok 2019 do Akademie mládeže. Tím, že jsem zrovna dokončovala magisterské studium na UK FTVS a do té doby jsem měla zkušenosti v praxi se základními školami, tak tohle bylo něco, co jsem osobně brala jako velkou pracovní výzvu. Po té jsem byla nejvíce ve spojení s kondičním trenérem Petrem Hejným, který se musel obrnět trpělivostí, než jsem řekla opravdu ano :)."

Nutno říci, že děti, hráči a rodiče pamatují na tvou kvalitní odvedenou práci. Jsi v kontaktu i s bývalými kolegy?

"Opravdu? Protože si uvědomuji, že ta cesta nebyla jednoduchá. Už jenom proto, že jdete do úplně neznámého prostředí a převážně do mužského prostředí. Tahle obava, ale rychle pominula, protože jsem cítila obrovskou podporu a bezpečné zázemí od začátku působení v akademii. Pocitově jsem šla za něčím, čemu jsem věřila a byla jsem odhodlaná proto něco udělat, aby to stálo za to. Vášeň je hodně velký motor i tam, kde se cítíte, že bruslíte na tenkém ledě. Tzn. alespoň základní licenci C (která je u dětí dostačující), přinést takové nápady a organizaci práci, aby byla pro akademii a především pro děti samotné přínosem."

"S kolegy jsem v kontaktu od začátku a jsem za to moc vděčná. Můžu sledovat dění v akademii a zároveň se navzájem motivovat a pomáhat si."

Do zahraničí si odešla za novou pracovní výzvou, ale také za sportovní nabídkou. Jak zpětně hodnotíš tento krok?

"On to skoro ještě rok ani nebude. Velmi rychle a intenzivně. U mě to je něco, co mně nevadí a spíše to možná i vyhledávám. Zní to možná divně, ale to, že relativně nevím, jak to přesně bude ve mně evokuje to, že o to víc to chci zvládnout a být lepší. A bavíme se teď možná současně o práci i o sportovních výzvách. Pokud to stojí na dobrém základu a myšlence, tak se toho nebojím. Jelikož jsem dostala nabídku na prodloužení pracovní smlouvy, která byla striktně na rok, tak to beru jako úspěšný pracovní start. Nabídku na pokračování v Dietlikonu u týmu Jets jsem ale odmítla. Takže byl to ne-celý rok si vyzkoušet a poznat, kde mám své limity :)."

Jsou některé situace, po kterých se ti stýská z naší Akademie?

"Ano jsou. Určitě zapálené děti, které mají rády pohyb. Protože nyní pracuji s dětmi, které pohyb milují, ale které ho také bytostně nesnáší :D. Měla jsem moc hezké vztahy mezi dětma a jejich rodiči, učiteli ve škole, takže mně chybí, že spolupráci dále nerozvíjíme. Chybí mně takový ten náš český humor mezi řečí, který se zdá samozřejmostí, ale v zahraničí není. Nepokračuji nyní ve fotbalovém prostředí, takže mně určitě chybí klepot kopaček a všude přítomných fotbalových míčů."

Během sezóny jsi stihla několik výzev, ne všechny se týkaly milovaného sportu. Jednou z těch největších musím zmínit tvoji rekonvalescenci před mistrovstvím světa, na kterém každá hráčka chce být. Jaké rozdíly jsi viděla v léčbě, když bys porovnala péči u nás v ČR a ve Švýcarsku?

"Ano, to máš naprostou pravdu. Zranění ke sportování patří, nicméně se každý snaží tomu vyhnout a předejít. A na to jsem ve vypjatých situacích zřejmě zapomínala. U mě to je vždy ukazatel toho zpomalit, nadechnout se a poučit se. Takže na tohle nemůžu být pyšná, protože to byla zlomenina jednoho z článků prstů na chodidle. Stalo se to na poslední velké akci před MS na EFT v Praze v zápase proti Finsku. Celý zápas jsem odehrála s únavovou zlomeninou a tu bolest nikomu nepřeji. V tom okamžiku samozřejmě nikdo nevěděl, že to je zlomenina, takže adrenalin udělal své.

Okamžitě se mně dostalo skvělé péče našich fyzioterapeutů u nároďáku. Vyhodnotilo se v ČR, co s tím přesně je a mohlo se na to dále reagovat. Celá rekonvalescence dále probíhala ve Švýcarsku ve spolupráci s klubem. Péče bude +- stejná v obou zemích. Cesty, které vedou k uzdravení se mohou ale lišit. V tomhle období zranění jsem mohla vidět odlišné názory na léčbu. Když to vezmu od zápasu s Finskem, kde se to dolomilo až po začátek soustředění ve Švýcarsku (týden před začátkem MS), kde jsem se postupně začleňovala do plné zátěže s týmem, tak to bylo kolem 45 dnů rekonvalescence. Žádnou pevnou fixaci jsem na chodidle neměla od prvního týdne. Kotník a zbytek celé levé nohy jsem měla v pořádku, takže dle pokynů jsem dělala určitá cvičení ihned od začátku. Přidávala se zátěž a měnila se cvičení. Zavzpomínala jsem na své tréninky v plaveckém bazénu. Vyzkoušela jsem si tréninky na stroji Alter-G. Nosila jsem od druhého týdne speciální karbonovou vložku do každé obuvi. Dělal se kontrolní rentgen u sportovního lékaře a absolvovala jsem pravidelné kontroly u fyzioterapeutů. Nejtěžší okamžik zpětně vnímám vyndat karbonovou vložku a věřit, že kost je plně srostlá. Nepřetížit chodidlo tak, aby vydrželo zátěž MS."

A ze sportovního hlediska můžeme sezonu hodnotit pozitivně, nebo spíše převládá mírný smutek ze stříbrných pozic?

"Pro mě to byla šance hrát opět nejlepší florbal a ty nejtěžší zápasy. Tým jako Jets patří dlouhodobě k nejlepším týmům ženské nejvyšší soutěži ve Švýcarsku. Měla jsem možnost hrát se švédskými reprezentantkami a s TOP hráčkami tady ve Švýcarsku. Upřímně já jsem odcházela z poslední sezony z Liberce jakožto hráčka, která hrála play down a ocitla se opět na opačné straně tabulky. Jako třeba v období s Vítkovicemi, kdy cítíte převážně nadvládu a kontrolu nad zápasy. Tým i klub měl velká očekávání, která se nejspíše nenaplnila dle představ.

Já jsem si tady užívala nejvíce zápasy i tréninky s holkami, kdy byla chuť hrát na hraně svých možností a ukázat, kdo opravdu jsou ty jména na papíře. Jsem pyšná na stříbrnou medaili z Pohárů mistrů v Ostravě a i další stříbrné medaile jsem nezahodila do koutu.

Pokud se mám vracet k našemu MS, tak tam spokojená logicky být nemůžu. Tam je smutek veliký."

I když jsi momentálně podepsala v zahraničí další kontrakt, sleduješ nadále náš klub, popřípadě přímo akademii?

Sleduju Vás moc ráda. Jak se daří A-týmu, ale i to, jak se daří kategoriím pod ním.

V České republice je nyní nouzový stav, tudíž naši hráči mají plno domácích a individuálních tréninků. Jakou radu bys poslala mladým talentům, kteří mají podobný zápal do sportu jako ty?

"Aby si hledali své možné cesty, jak zůstat aktivní. Vystoupit ze své komfortní zóny, kterou jim akademie umožňovala. Protože právě teď můžou odhalit, jak moc mají rádi svůj sport. Mají čas třeba přemýšlet nad svým stravovacím režimem, jak lépe pečovat o své tělo a mysl. Pozná se určitě po tomto období píle a vnitřní motivace každého z hráčů."

Zmínil jsem tvůj zápal pro trénink a sport obecně, jaká je právě situace u vás ve Švýcarsku a jak probíhá tvá sportovní náplň?

"Ve zkratce… Na tohle téma by se mohlo diskutovat nyní dlouho. Švýcarská vláda ze začátku všechna rozhodnutí nechávala na kantonech. Některé kantony byli přísnější v opatřeních a některé zase ne. Nicméně teďka vláda koordinuje všechna nařízení sama. Vnímám tady situaci tak se 14denním zpožděním než v ČR. Velký rozdíl je v tom, jak vláda interpretuje nařízení lidem. Není tady takový zmatek. Sleduji podrobně situaci v ČR i tady a jsem v kontaktu nejvíce samozřejmě s rodiči. Situace není pozitivní ani tady, ale mám pocit, že Švýcaři nyní umí vše pochopit rychleji, domluvit se a lépe vše respektovat. Protože možná všeobecně těch pravidel a nařízení mají i bez coronaviru více :). Lidé se tu ale také bojí a mají respekt k tomu, co se děje.

Při hikingu teď třeba potkáte jednoho nebo maximálně dva, jak jdou spolu. Dříve to byly opravdu skupiny...snažím si držet standart v mých aktivitách i po sezóně. Balanc mezi sílou, rychlostí a vytrvalostí. Každopádně nyní jsou moje aktivity už více koordinované s trenéry s Red Ants. Hokejku jsem, ale odložila. U sebe vnímám velký posun, že si umím správně odpočinout. Mám čas se věnovat němčině a zajímat se o zemi, ve které nyní jsem.

Je něco, co bys vzkázala kolegům, kamarádům, hráčům a dětem v Akademii?

"Přeju celé akademii, ať se vrátí všichni v pořádku do zaběhlého cyklu a můžou navázat plně na svoji práci. Pozitivní přístup, myšlení a kreativitu u trenérů, hráčům pevné zdraví a progres ve svých výkonech. Dětem přeji hlavně nezapomenutelné chvilky s rodiči a kamarádům, jen to, ať nadále zůstaneme kamarády :)."

Hani, mnohokrát děkujeme, že sis na nás udělala čas. Přejeme mnoho úspěchů a radosti, jak v novém klubu, tak zaměstnání a v osobním životě. My tě budeme nadále sledovat a fandit na dálku.

“Taky mockrát děkuju....já Vás sledovat nepřestanu”...

Fotogalerie


  Zobrazit kompletní fotogalerii

Generální partner
Preciosa
Hlavní partneři
Pražská plynárenská T-Mobile Renomia Nike Pivovar Svijany Canis
Další partneři
Crytur Ponyexpres
Mediální partneři
Rengl Liberecká drbna