Od začátku letošní sezóny naší kategorie U7 jsme odehráli několik zápasů či zápasových turnajů formou miniher. Zápasy těchto forem jsou vhodné hlavně pro začínající hráče našeho věku, kteří se teprve učí pohybovat se na hřišti, učí se pracovat s míčem, a jsou pro ně na začátku více rozvíjející. Dovolte mi vám poodhalit jaký je náš záměr v zápasech na tomto hřišti, proč je pro nás toto hřiště výhodné a proč tyto hry hrajeme.
Hra 3vs3
Na hřišti se čtyřmi brankami hrajeme s klukama v počtu tři proti třem, a je nás tedy na hřišti méně, než na velkém hřišti, kde už se hraje s brankáři a ve větším počtu. V menším počtu hráčů - ve třech - mají kluci na hřišti více prostoru, mají kam se s míčem rozběhnout a kudy projít směrem k brance, než na větším hřišti, kde se v tomto útlém dětském věku tvoří chumel hráčů, přes který není snadné projít dopředu, a spíše se naráží do soupeřů s někdy i spoluhráčů. V menším počtu hráčů na hřišti se také jednotlivec dostane častěji k míči a může tak efektivněji rozvíjet své herní schopnosti a dovednosti, samozřejmě za předpokladu, že je ve hře zapojený a úmyslně se na hřišti neschovává a míči se nevyhýbá.
Speciální hřiště se čtyřmi brankami
Důležitým faktorem hřiště na minihry jsou dvě branky na které útočíme, do kterých dáváme góly - to vše proto aby hráči měli více možností k zakončení. Tyto dvě branky je nutí k tomu, aby se rozhlédli kolem sebe - jak se fotbalově říká zvedli hlavu, a rozhodli se, do které z branek bude snadnější dát gól. Samozřejmě více branek přináší i více gólů a více fotbalové radosti, což je v tomto věku nejdůležitější, aby si hráči fotbal zamilovali, a jak jinak k tomu dojít, než být úspěšný, dávat hodně gólů a mít z fotbalu radost. Menší branky taky nutí dětí dostat se s míčem blíže k brance (zase tím trénujeme vedení míče), a při zakončení zamířit. Když čas občasu hrajeme na velké branky, děti mají tendence kopat míč z dálky protože vidí volnou velkou branku, a často se zbavují zbrkle a brzy míče.
Trenérský záměr na hřišti
Minihry zatím hrajeme úplně volným způsobem. kluky samozřejmě vedeme k tomu, že jdou na hřiště vyhrát, ale na konci výsledky nepočítáme, a nemusíme se tak zabývat jejich váhou. Proto mají kluci naprostou volnost v jejich útočné činnosti, tak, aby si sebrali míč, utekli s ním dopředu, vyhnuli se soupeřům a dávali góly. Snažíme se s klukama bavit o tom, aby míče neodkopávali daleko od nohy, což se nám občas stává, míč jen práskneme dopředu a odevzdáme soupeři. Při těchto hrách je úplně zbytečné stát někde v brance a bránit ji, hráč se tak akorát schovává před hrou a je ve hře neaktivní. My naopak vedeme děti, aby si šli míč vybojovat co nejblíže soupeřově brance - je to taková naše první forma bránění. Během miniher záměrně procvičujeme pouze individuální činnosti, které je do hráčů potřeba dostat v těchto věkových kategoriích, kdy s fotbalem začínají. Vůbec nás nezajímá a ani neřešíme nějakou formu spolupráce - tedy přihrávky. Spolupráci děti tohoto věku povětšinou stejně ještě nechápou, a pokud jsou ve hře vidět přihrávky, jsou to často odkopnuté míče a zbavení se zodpovědnosti za hru na někoho dalšího, bez logického záměru. My tedy přihrávky po dětech vůbec nechceme. Nekáráme je za ně, když vidíme, že nějaký záměr přihrávka měla, ale toho je na hřišti velmi pomálu, spíše hráče nabádáme, aby se proti soupeři pokusili prosadit sami - ROZBĚHNOUT SE S MÍČEM - VYHNOUT SE SOUPEŘI(PROKLIČKOVAT KOLEM NĚJ) - DOSTAT SE K BRANCE A ZAKONČIT.
Kluky se snažíme nabádat k aktivní hře - vybojovat si míč a hrát. Hráč, který na hřišti spíše pozoruje ostatní, ale s míčem se nesetká, zákonitě přichází o cenné kontakty s míčem a možnost svého rozvoje.
Pohled rodiče
Pro vás pro rodiče je tedy dobré hledat to, aby se ten váš potomek aktivně zapojoval do hry, snažil se vybojovat míč, pokusil se projít dopředu a dát gól. Sledujte to, jak je v těchto situacích odvážný, zda se do těchto akcí pouští, nebo se jen zbavuje míče a přenechává jej spoluhráčům. V případě, že tyto akce zkouší, a nemusí zákonitě vždy skončit gólem, je to dobře, to zakončení se časem potrénuje a zlepší. Stav který nechceme je ten, kdy se dítě do hry příliš nezapojuje, stojí opodál a nechá hrát spíše spoluhráče, ani nereaguje na soupeře bráněním, často to vypadá tak, že se po hřišti jen potuluje bez známky většího zapojení do akce. Zase platí pravidlo, pokud se o to hráč nebude pokoušet, nemůže se v dané činnosti zlepšit, ti co to zkoušet budou, tak se zlepšují. Ten který to nezkouší, nezlepšuje se.
Přechod na velké hřiště a Minihry
V kategorii U7 jsme nyní odstartovali s pravidelným opravdu fotbalovým tréninkem, a pro menší herní zkušenosti se proto během podzimu a částečně i zimy budeme držet malých forem hry. Během zimy už si však také vyzkoušíme hru na velkém hřišti 4+1, ale bude stále spíše převládat hra malých forem, abychom co nejefektivněji pilovali dovednosti jednotlivců, a nezaměřovali se tolik na týmovější pojetí v systému 4+1.
Jak se popasovat s vítězstvím a s výsledky
Mohli jste si všimnout, a už jsem to výše zmínil, že zatím jsme Minihry hráli bez nějakých výsledků a tabulek. Nechceme zatím kluky výsledky nějak svazovat, chceme aby hráli naplno za jakéhokoliv stavu, ať se prohrává nebo vyhrává. My samozřejmě kluky k vítězství směřujeme vždy, do zápasu se vždy jde proto aby se hrálo na vítězství. Opět už se však během zimy a jara setkáme se systémem, kdy se bude hrát na výsledky a tabulky, a budeme se s tím učit pracovat.
Pro nás pro trenéry je vždy podstatné, aby hráči na hřišti předvedli co nejlepší a nejaktivnější fotbal, plný odvážných a aktivních výkonů jednotlivců, těmi se nyní potřebujeme prezentovat a postupně tyto výkony budeme spojovat v týmový výkon, na ten je zatím ale ještě čas. Občas se nám může stát, že z těchto odvážných akcí vzejdou chybičky, kvůli kterým v celkovém hodnocení prohrajeme, s celkovým výkonem však můžeme být spokojení. Naopak můžeme vyhrát zápas, ve kterém se nebudeme prezentovat výkony, kterými bysme chtěli, z takového výsledku být zase spokojení nemůžeme. I takto se dá na výsledek pohlížet.
Každopádně vyhrát chceme pokaždé, jen je otázka, jakým způsobem k vítězství dojdeme. Jestli náročnější cestu, která je trochu riziková ale nabízí výkonnostní rozvoj, nebo cestu jistoty, která často vede k vítězství, ale která nás nikam výkonnostně neposouvá.
