Pavel Čapek: Chci u juniorky navázat na dosavadní dobrou práci

Mnoho fanoušků si vás pamatuje ještě z časů, kdy jste za Slovan hrál, zůstal jste dodnes u aktivního hraní alespoň na nižší úrovni?
Už vůbec ne. Kariéru jsem ukončil v pětatřiceti letech ve Střížkově a přesně v té době jsem končil studium trenérské licence. Už jsem se postupně začínal v týmech, kde jsem končil, věnovat trenéřině, dělával jsem třeba hrajícího asistenta. Pomalu jsem se připravoval na trenérskou dráhu.

Kdy jste se pro kariéru trenéra rozhodl?
Největším zlomem bylo asi zranění ve třiceti letech ve Varnsdorfu, když jsem si poranil křížový vaz. Věděl jsem, že už to nikdy nebude úplně stoprocentní, zároveň jsem ale u fotbalu chtěl nějak zůstat. Tehdy uzrál plán, že bych se rád stal trenérem.

Jak se vaše kariéra postupně vyvíjela?
Už od těch třiceti jsem za trenéra Hlouška dělal ve Varnsdorfu hrajícího asistenta, což pokračovalo dál. Ve Střížkově to bylo v trochu omezené míře, ale už v té době jsem působil u chlapů v Rapidu. Do liberecké akademie jsem nastoupil před zhruba třemi lety, když se nabírali noví trenéři do akademie.

Máte nějaký cíl, čeho jednou jako trenér chcete dotáhnout?
Jsem Liberečák a mým cílem je vychovat pro A-tým nějakého dalšího Liberečáka, jako jsem byl já (úsměv).

Kdy jste se o přesunu k týmu juniorky dozvěděl?
Je to asi dva dny stará zpráva. Došlo k nějakým změnám v klubu a já dostal nabídku jít k juniorům. Mě to už dřív lákalo, zkusit si třeba starší dorost nebo jiné starší kategorie, protože už dřív jsem si právě ve Varnsdorfu nebo u Rapidu vyzkoušel pracovat s dospělými hráči, takže jsem to samozřejmě přijal. Je to pro mě na jednu stranu šance a na druhou i výzva. Doteď se v liberecké juniorce pracovalo velmi dobře, chtěl bych v tom tedy pokračovat.

Mohl byste trochu popsat svůj trenérský přístup?
Trenérem ještě nejsem zase tak dlouho, zajímají mě tedy nové věci a rád je zkouším. Už jako hráč jsem ale vyznával poctivý a disciplinovaný přístup, bojový duch, to bych proto rád viděl i u svých svěřenců. Osobně například mám rád presinkové situace, tlak na hráče. Jsem trenérem, který by chtěl tlačit soupeře a vnutit jim svou hru.

Dosud fungovalo aktivní propojení juniorky a A-týmu, to se asi měnit nebude?
Samozřejmě, to zůstává stejné. Spolupracuji s trenérem Vavruškou, protože budu mít v juniorce i hráče, kteří se budou chtít rozehrát, případně zde dostanou šanci někteří kluci na zkoušce. Já zase budu hodně komunikovat s Mírou Holeňákem, který vede výběr do devatenácti let a tam to s námi funguje podobně. Spolupracujeme mezi sebou jak směrem nahoru, tak dolů.

Jaké jsou vaše cíle s juniorkou?
V mládeži podle mě nejde o umístění. Jde hlavně o zlepšování jednotlivých hráčů a o jejich cestu až na vrchol, kterým je u nás A-tým. Zkrátka s nimi chci pracovat, zlepšit je a dát ji maximální možný servis, aby šli nahoru. Máme v jednotlivých týmech akademie šikovné a talentované kluky, cílem je tedy samozřejmě to, abychom je posunuli do velkého fotbalu a případně je i mohli jednou třeba zpeněžit.