VÁCLAVE, JAKÉ BYLY PRVNÍ KONTAKTY SE SLOVANEM V LÉTĚ 2001 A PROČ JSI SE ROZHODL PRO TUTO VARIANTU? „Předtím jsem hostoval z italské Salernitany ve Spartě, mělo se pokračovat, ale nečekaně to skončilo. Přišel tam trenér Hřebík, koupili Zelenku, tak jsem si musel něco hledat. Měl jsem tehdy manažera pana Zíku a s prvním z Liberce jsem mluvil s tehdejším sportovním manažerem Pepou Jinochem. V Itálii jsem byl také nadbytečný, tak jsem hledal, kde bych mohl hrát fotbal a jelikož jsem z Mladé Boleslavi, tak si řekl, proč ne nedaleký Liberec. A hlavně tam byl trenér Škorpil, se kterým jsme se znali z Dukly, a ve Slovanu byli i hráči, které jsem znal.“
JAKÉ BYLY PRVNÍ DNY A MĚSÍCE V LIBERCI? „Mužstvo tam bylo výborné a silné jak charakterově, tak i herně. První tři zápasy se vyhrály, začátek byl super, ale pak přišlo období, kdy jsme začali ztrácet body a přestalo se dařit. V tu chvíli to bylo takové zklamání i pro mě, protože jsme byli skoro všichni v nejlepším fotbalovém věku, bylo to dobře namíchané, trenér taky super, klub fungoval, takže byla škoda nedostat z toho víc.“
KDY SE TO ZLOMILO? „K panu Škorpilovi přišel trenér Csaplár, nějaké věci dali dohromady, trošku se změnilo myšlení, sestava do sebe začala zapadat, hráli jsme trochu jiný styl, na hřišti nás to bavilo a najednou se zase vyhrávalo, což je to hlavní. Odstartovalo se to výhrou v derby v Jablonci ještě na podzim.“
V JAKÝ MOMENT JSTE ZJISTILI, ŽE MŮŽETE HRÁT O TITUL? „Podle mě to přišlo poté, co jsme v únoru porazili doma Spartu. To bylo hodně důležité a pak jsme měli štěstí, že jsme zvládali takové ty relativně lehké zápasy jako byly třeba proti Blšanům, Opavě, Hradci nebo Žižkovu. Sparta najednou hrála jakoby už jen o druhý flek.“
TEN KONEC SEZONY BYL ALE NAKONEC JEŠTĚ HODNĚ HEKTICKÝ A MÁLEM JSTE O UŽ SKORO JISTÝ TITUL PŘIŠLI. JE TO TAK? „To jo, ten náskok nám na konci pomohl neuvěřitelně, protože jsme prostě závěrečné zápasy v Teplicích, doma s Brnem a hlavně ten poslední na Bohemce nezvládli. Mečbolů jsme měli dost a nakonec jsme se strachovali až do posledních vteřin. Naštěstí se nám to díky Pavlu Kukovi povedlo a mohli jsme slavit...“
JAK VZPOMÍNÁŠ NA TU NÁSLEDNOU SLÁVU PŘED LIBERECKOU RADNICÍ, KTEROU JSI CHVÍLEMI S MIKROFONEM V RUCE TAKÉ MODEROVAL? „Přijeli jsme tam rovnou z Bohemky a s těmi všemi fanoušky to tam bylo fakt super, perfektní. Hlavně jsme si cenili toho, že Liberec byl první klub, který dokázal vyhrát titul v samostatné české lize kromě Sparty a Slavie. Na tu dobu to bylo něco neuvěřitelného.“
MLUVIL JSI O SÍLE O TÝMU, TAK ZMIŇME OFENZIVU. ŠTAJNER DAL 15 GÓLŮ, NEZMAR 14 A TY JSI MĚL NA KONTĚ 13 ASISTENCÍ. TO BYLA ASI RADOST HRÁT S TAKOVÝMI ÚTOČNÍKY... „...přesně tak, fotbalově jsme si vyhověli skvěle. Honza Nezmar to tam vepředu rozbíjel, byl to takový štít, do všeho chodil hlava nehlava a vždycky byl na správném místě. Štajny tak mohl hrát trochu víc ze strany a vymýšlet a pro nás záložníky bylo jednoduché jim to dávat.“
CO BYLO JEŠTĚ DŮLEŽITÉ K SENZAČNÍMU ZISKU TITULU PRO SLOVAN? „Všechno na hřišti většinou kompletně klapalo od brankáře po útok, ale hlavně nikdo nebyl třeba uražený, že zrovna nehrál. Opravdu se to i lidsky sešlo tak, že parta byla výborná, ale v tomhle je Liberec známý a specifický. Prostě atmosféra v kabině tady má své nějaké kouzlo, o kterém každý mluví a já to můžu jenom potvrdit.“
PŘÍJEMNÝM BONUSEM BYLY V TÉ SEZONĚ JEŠTĚ ZÁPASY V POHÁRU UEFA A NEČEKANÝ POSTUP AŽ DO ČTVRTFINÁLE, JAK NA TUHLE KAPITOLU VZPOMÍNÁŠ? „Na tým, jakým byl v tu dobu Liberec, to bylo to unikátní, to je pravda. Paradoxně byl pro nás asi nejtěžší ten první souboj v prvním kole se Slovanem Bratislava, kdy jsme se na Tehelném Poli fakt klepali o postup. Pak už to bylo za odměnu. Nejprve nás sice ve Vigu kompletně rozebrali, ale pak přijeli v zimě do Liberce, viděli to hřiště bez trávy, které perfektně připravil správce Milan Chadraba (smích), a postoupili jsme my. A s Mallorkou to bylo to samé, takže jemu taky patří velký dík (smích). Bohužel na jaro už to nestihl a tak jsme museli hrát s Lyonem i Dortmundem doma v Praze... Každopádně jsme dosáhli pro český fotbal na opravdu velký a nečekaný úspěch. Bylo to prostě super, viděli jsme krásné stadiony a porovnávali jsme se špičkovými týmy Evropy.“
MISTROVSKÉ OSLAVY ODEZNĚLY A TY JSI SE VRÁTIL DO SALERNITANY, JAK TO TEHDY BYLO? „Měl jsem tam zkrátka smlouvu. Liberečtí kluci hráli předkolo s AC Milán, já jsem to sledoval na soustředění a bylo mi to určitě líto. Myslel jsem, že bude lehčí zůstat v Liberci, ale povedlo se to až o půl roku později.“
PO DVOU PŮLSEZONÁCH VE SLOVANU JSI ODEŠEL V LEDNU 2004 DO SLAVIE, JAK TO PROBĚHLO? „Zopakovat mistrovskou sezonu nebo na ni v těch dalších bylo v Liberci složité, navíc se v té době měnily profesionální smlouvy a přecházelo se na jiný systém. Nějak jsme se s vedením nedohodli a jelikož už ve Slavii byli Pepa Jinoch a trenér Csaplár, tak jsem šel do Slavie. Tam to bylo taky všechno v pohodě, ale jenom do určité doby.“
DO TÉ DOBY, KDY TI BYLA DIAGNOSTIKOVÁNA VÁŽNÁ NEMOC AKUTNÍ LEUKÉMIE... „...ano, bylo to těžké, ale zaplaťpánbůh jsem se vyléčil a mohl jsem se vrátit k fotbalu, k životu a teď je všechno v pořádku. To je to hlavní. Jednou za rok chodím na kontroly a nepřemýšlím o tom, že by se mohla nemoc vrátit, protože by to bylo o mnoho těžší.“
ZE SLAVIE JSI ODEŠEL DO PŘÍBRAMI, PAK JSI HRÁL NĚKOLIK LET V RAKOUSKU, DÁL V BRNĚ A PROFESIONÁLNÍ A PRVOLIGOVOU KARIÉRU JSI ZAKONČIL PŘED PĚTI LETY V JIHLAVĚ. CO DĚLÁŠ TEĎ? „Zůstal jsem v Jihlavě, protože dcera tady chodí do školy. Asi čtyři a půl roku jsem jezdil hrát nižší soutěž do Rakouska a aktuálně působím jako hrající asistent v B-týmu Vysočiny Jihlava. Po podzimu jsme v Divizi D na prvním místě a já se občas na trávník taky dostanu, protože mě fotbal pořád baví. Ve svém věku a po tom, co jsem prožil, to pořád beru jako dar, když se můžu proběhnout s těma mladýma klukama. Uvidíme ale, co bude dál.“
VRAŤME SE JEŠTĚ K TÉ ZLATÉ PARTĚ SLOVANU LIBEREC V SEZONĚ 2001/02, JSI S BÝVALÝMI SPOLUHRÁČI NĚJAK V KONTAKTU? „Vloni v létě jsme se sešli v Liberci při oslavách založení Slovanu a bylo to moc fajn se zase s klukama vidět. Jinak je v současné době těžké něco zorganizovat nebo plánovat. Občas se vidím s Péťou Johanou, se Štajnym nebo i s dalšími na různých exhibicích.“
