S fotbalem začala v Sadské, kde vyrůstala, od devíti let hrála v chlapeckém týmu a už o dva roky si ji vybrala pražská Sparta, kde kromě půlroční mise v Liberci působila nepřetržitě. Už od kategorie U15 pravidelně reprezentovala Českou republiku, nyní je členkou širšího kádru národního týmu žen a v něm už si připsala premiérový start. V dresu Sparty naskočila do 54 prvoligových duelů, v nichž vstřelila 21 branek. V zápasech kvalifikace o Ligu mistryň se objevila čtyřikrát. Během hostování ve Slovanu odehrála v nejvyšší soutěži devět utkání a dala čtyři góly.
Anno, proč ses rozhodla pro přestup do Liberce? „Rozhodující pro mě byla otázka studia. Na vysoké škole studuji psychologii, které bych se chtěla v budoucnu věnovat. A už bylo pro mě obtížné kombinovat školu a fotbal vzhledem k rostoucím nárokům tréninkovému programu ve Spartě. V libereckém klubu se více přihlíží k tomu, ze hráčky studují nebo pracují, víc se jim tady vychází vstříc v téhle oblasti. Navíc když jsem ve Slovanu vloni na jaře hostovala, tak jsem zjistila, že tu je i přívětivé prostředí včetně skvělých lidí, kteří ho vytváří a ten půlrok v Liberci pro mě byl jeden z nejhezčích, který jsem ve fotbale zažila. Byla jsem tady šťastná. Když jsem pak přemýšlela o svých dalších krocích ve fotbale, Liberec byl pro mě jasná volba a jsem ráda, že se všechny strany na přestupu domluvily.“
Do Liberce tedy dojíždíš, není to náročné? „Do Liberce nás dojíždí víc. Jezdíme společně dodávkami z Prahy. Dojíždění samozřejmě je svým způsobem náročné, ale osobně to nevnímám určitým způsobem negativně i z důvodu, že jsem do Prahy také dojížděla.“
Sezonu odstartujete už v neděli 3. března, kdy ve čtvrtfinále poháru hostíte v Doubí ostravský Baník. Co říkáš losu? „Podle postavení týmů v ligové tabulce se může zdát jako příznivý, ale vůbec to tak není. Baník není lehký soupeř. Dokáže potrápit nejlepší týmy ligy, což i v sezoně potvrdil dobrými výsledky. Hráčky Ostravy jsou hodně nebezpečné, navíc to bude první zápas jarní sezony. Každopádně to bude o našem nastavení, ve kterém do zápasu půjdeme a věřím, že se na zápas dobře připravíme a postoupíme dál, to je pro nás velkou motivací.“
A pojďme k první lize, jejíž jaro začne o týden později, kdy hostíte mistra a lídra tabulky pražskou Slavii. Jaké jsou ambice Slovanu pro poslední čtyři kola základní části? „Teď jsme čtvrté o bod před Plzní a naším prioritním cílem je postup do elitní čtyřčlenné nadstavbové skupiny. Ale bude to boj, protože máme docela náročný los, po Slavii hrajeme právě v Plzni, pak hostíme třetí Slovácko a končíme v Ostravě... Uděláme pro účast ve čtyřce maximum, protože v ní pak chceme bojovat s těmi nejlepšími českými celky. Hrát ve spodní skupině o sestup určitě nechceme.“
Jak už bylo řečeno, prvoligové jaro začnete proti Slavii doma v Doubí, bude to pro tebe jako pro sparťanku, čerstvě v libereckém dresu, výjimečný zápas? „Derby mělo vždycky velký náboj a byl to jiný zápas než ostatní. Každopádně teď jsem v Liberci. Všechny máme motivaci být v zápase se Slavií úspěšné, stejně jako ve všech jiných zápasech. Navíc liberecké holky už to v prosinci roku 2022 dokázaly, když nad ní vyhrály 2:1, takže si vyzkoušely, že to jde. A bylo to také v Doubí...“
Na jakém postu většinou nastupuješ? „Hraji na ofenzivních pozicích. Ve Spartě jsem nastupovala na kraji zálohy i na hrotu útoku, když jsem byla v Liberci, tak jsem hrála také na podhrotu, takže je mi to celkem jedno, každopádně ráda útočím.“
Vraťme se k tvým začátkům, proč sis v dětství zvolila zrovna fotbal? „Bydlíme kousek od Sadské, která leží nedaleko Nymburka, a před domem máme fotbalové hřiště. Mám také čtyři sourozence, takže když jsme byli malí, tak jsme si tam pořád chodili kopat do balonu. A když pak brácha začal hrát za Sadskou, tak jsem chtěla taky. Chvíli to ale trvalo, protože v té době ještě nebyly holky ve fotbale tak úplně brané a trenéři nechtěli v týmu holku. Pak mě ale jeden trenér přece jen vzal a v devíti jsem začala hrát s klukama v týmu.“
Byla jsi asi velký talent, když ses pak už v jedenácti letech dostala do Sparty... „...tehdy asi nebylo rozhodující, zda jsem talent nebo ne, protože v tu dobu Sparta nabírala mladé hráčky ve velkém a přes nějaké nábory si mě vybrala. Nebylo to tehdy zase až tak složité, spíš bylo rozhodující se v ní udržet a mně se to povedlo vlastně na deset let. I když to tou dobou bylo náročné pro rodiče, kteří mě jako dítě vozili do Prahy na tréninky třikrát týdně. Za to jsem jim moc vděčná.“
Teď už jsi hráčkou Slovanu Liberec, jak máš plány do budoucna? „Vlastně se nic nemění a plány mám také pořád stejné. To, že jsem se rozhodla pro Liberec, pro mě určitě není žádný krok zpátky, spíš naopak. Myslím, že bych tu osobně mohla vyrůst ve více směrech a ukázat svůj stoprocentní potenciál. Jsem moc ráda, že můžu být součástí tohoto týmu. Budu se snažit být pro tým co nejvíc užitečná a moc se těším až budeme společně bojovat na hřišti.“
