V minulém rozhovoru jsi říkal, že jsi vyrůstal fotbalově v akademii svého otce. Mohl bys nám o tom říct něco více?
Akademie je velmi pěkná. Byli jsme tam jako rodina, protože je zde hodně kluků ze stejného města. Strávili jsme tam hodně času s mým otcem, který je zároveň velmi dobrý kouč. Hřiště, na kterém jsme hráli, není tak dobré, jako tady. Je pískové, ale to je Afrika… Akademie se nachází ve městě Abidžan, ve čtvrti Yopougon.
Zmínil jsi svého otce. Sleduje tvoji kariéru a jsi s ním v kontaktu?
Ano, jsem s ním stále v kontaktu. Nebyl profesionálním fotbalovým hráčem, ale začal právě jako kouč. Po každém zápase chce vždy získat video a baví se se mnou o tom, jak jsem hrál. Často spolu mluvíme třeba pět hodin a on mi říká, v čem se mám zlepšit. (úsměv)
Máš nějaké kamarády z akademie, kteří taktéž hrají fotbal profesionálně v Evropě?
Ano. Yves Bissouma podepsal smlouvu s Tottenhamem, Franck Kessie v Barceloně. A mnoho dalších jich hraje jinde v Evropě…
V devatenácti letech jsi odešel na rok do Finska. Mohl bys nám přiblížit, jak se ti tam žilo a jaké to pro tebe byly fotbalové zkušenosti?
Ze začátku to pro mě bylo ve Finsku těžké, hlavně zima. Bylo to rozdílné než v Africe, byl jsem poprvé v Evropě. Ale snažil jsem se adaptovat. Život tam byl hezký, ale nechodil jsem moc ven, pouze si nakoupit a na tréninky (úsměv). Hezké bylo především hlavní město, Helsinki. Já ale bydlel v menším městě Ekenäs (finsky Tammisaari), které je vzdálené pouze asi hodinu a půl od Helsinek. Podobně jako Praha a Liberec.
Poté ses přesunul do Česka, konkrétně do Dukly. Zde jsi strávil čtyři roky. Nebylo to déle, než jsi očekával a cítil jsi, že už potřebuješ změnu, novou výzvu?
Ano, bylo to pro mě už dlouhé. Když jsem přišel, potřeboval jsem se adaptovat na českou ligu. Když jsme pak ale sestoupili, očekával jsem změnu a novou výzvu. Ale nebyla to moje cesta a trvalo to o něco déle…
Následně jsi v únoru podepsal smlouvu se Slovanem, ovšem musel jsi čekat docela dlouho na víza a trénovat sám. Jak sis dokázal udržet motivaci, bylo to pro tebe těžké?
Poté, co jsem podepsal smlouvu a musel jsem odjet, bylo to pro mě těžké, chtěl jsem se vrátit a hrát fotbal. Poté jsem mluvil s otcem, se svým agentem Petrem Bartoníčkem i trenérem. Ti mi dodali motivaci, abych si uvědomil, že vše je součástí fotbalu, a že se dostanu zpátky. Dál jsem trénoval a snažil jsem se nepřemýšlet nad těmi věcmi okolo. Jenom nad tím, že chci být zpátky. Můj otec mi se vším pomáhal.
V Česku jsi již pět let… Čeština je velmi náročný jazyk, podařilo se ti v ní zlepšit?
Ano, udělal jsem pokrok. Ale je pro mě těžké se správně vyjadřovat. Když se mnou někdo mluví, tak všemu rozumím, což je pro mě hlavní, když mluví kouč v šatně nebo někdo na hřišti. Dokáži už i něco říci, ale je to ještě komplikované.
Jak se ti líbí město Liberec? Máš nějaká oblíbená místa, která navštěvuješ?
Ano, mám rád Forum. Chodím zde na kafe a na jídlo nebo se potkávám s kamarády.
A jak se dopravuješ po městě? Chodíš pěšky nebo jezdíš autem?
Většinou chodím pěšky, občas si vezmu taxíka. Také občas jezdím s Imadem.
Jaká pro tebe byla předsezonní příprava? Tenhle rok byla obzvlášť dlouhá, navíc jste odehráli hodně zápasů. Pomohlo ti, že jsi mohl získat zápasovou praxi?
Ano, bylo to pro mě dobré. Zároveň to byly i dobré zkušenosti hrát proti jiným evropským klubům. Byl jsem šťastný, že jsem se mohl vrátit na hřiště a postupoval jsem krok po kroku.
Ovšem v posledním přípravném zápase ses zranil. Nebál ses, že znovu budeš muset čekat na svoji šanci?
Když jsem se zranil, tak jsem seděl v šatně a byl jsem smutný. Říkal jsem si, že tohle není ten moment, kdy by se mělo něco takového stát… Poté, když jsme se vrátili do Česka, tak jsem mluvil se svým otcem. Ptal se mě, proč jsem střídal v prvním poločase. Říkal mi, ať se nebojím, ať dělám to, co mi říkal doktor. Znovu mi vrátil motivaci. A já jsem ve své hlavě věděl, že se může stát cokoliv, ale toto bude něco, co rychle odezní. Doktoři i Kulda odvedli skvělou práci. Snažil jsem se dělat vše, co mi řekli. A bylo to dobré.
V prvních dvou ligových utkáních předvedl celý tým dobré výkony, ale tobě se dařilo i individuálně. Pomohlo to i tvé sebedůvěře?
Ano, bylo to pro mě dobré. Jsem rád i za tu vstřelenou branku. Musím poděkovat trenérovi, který se mi snažil pomoci a dal mi tu šanci, a zároveň i celému mužstvu.
Před dvěma lety jsi byl nominován do národního týmu Pobřeží Slonoviny. Myslíš, že by sis mohl znovu říct o pozvánku?
Ano, je to pro mě motivace. Vím, že mě sledují a když budu podávat dobré výkony, může se stát, že budu znovu povolán.V nominaci #FCSL není Mohamed Doumbia, který si v týdnu při tréninku bohužel přivodil zranění kolena a bude tak chybět delší dobu… 🦿
— FC Slovan Liberec (@FCSlovanLiberec) August 28, 2022
Dej se rychle do kupy, Mo! 💪🏿 pic.twitter.com/37Cr7Hd6G7
