Rok 2014 se Slovanu moc nevydařil. Ze 39 soutěžních zápasů, jsme jen 14 vyhráli. Co se stalo? Před rokem jsi mluvil o tom, že tým úspěchem v Evropské lize předběhl dobu. Znamená to, že jsme znovu na začátku? Jan Nezmar: V podstatě asi ano, spíš jsme ještě před začátkem. Začátek roku byl poznamenaný odchodem hráčů, což vlastně pokračovalo i potom. Bohužel i díky ekonomice odešli hráči, na kterých jsme chtěli stavět. Hráči, kteří měli být osou týmu, kolem kterých měl vzniknout nový mančaft pro budoucí úspěchy. Takže ano, nevrátili jsme se na začátek, ale před začátek. Bohužel, i tohle přináší fotbal.
V první polovině roku jste řekli Jaroslavu Šilhavému, že s ním nepočítáte, že chcete trenéra, který bude schopen pracovat s mladými hráči. Volba padla na Samuela Slováka, kterého jste před týdnem odvolali. Co bylo špatně? Proč to nefungovalo? Jan Nezmar: Slovo nefungovalo není úplně přesné. My jsme se s Jardou Šilhavým nerozloučili proto, že by neuměl pracovat s mladými hráči, na začátku svého angažmá to dokázal. On se dostal do jiné pozice, chtěl jít dál, nechtěl začínat od začátku. Proto šel pryč. My jsme potřebovali trenéra, který bude ochotný a schopný tohle podstoupit. Volba padla na Samuela. Optikou bodového zisku se to skutečně nepovedlo. Existuje ale spousta kritérií, podle kterých to není tak úplně pravda. Jsem vystudovaný ekonom a mám rád statistiky. A právě ty klíčové statistiky, samozřejmě krom získaných bodů, ukazovaly, že kráčíme po cestě, která mohla vést k cíli. Bohužel jsme se ale dostali do situace, kdy máme devět remíz. Minimálně čtyři, pět z nich, mohlo skončit naším vítězstvím. Pak bychom tady otázku trenéra vůbec neřešili a pokračovali bychom po nastolené cestě. I to je ale fotbal. My se fotbalem zabýváme do hloubky, proto to rozhodování o ukončení spolupráce se Samuelem nebylo vůbec jednoduché. Vyjma posledních tří zápasů, kdy na tým dolehla nejen zranění ale i psychická deka, jsme v zápasech produkovali fotbal, kterým se chceme prezentovat, nebo jsme se k tomu minimálně blížili.
V mých očích rozhodlo utkání s Jabloncem, kde jsme ještě v první půli hráli výborně, ale byl to pro nás smolný zápas. Štěstí si asi trenér Šilhavý odnesl do Jablonce. Pak ale na tým padla zmíněná deka ... Jan Nezmar: V podstatě jsi to asi vystihl. Ten závěr se nepovedl ani výsledkově ani herně. Realizačnímu týmu se nepodařilo z týmu tu deku sejmout, což bylo asi jejich největší selhání. Na druhou stranu na tom máme zodpovědnost i my, tedy vedení klubu. Podcenili jsme absenci lídra v kabině. Psychika je strašně složitá, a někdy na to ani trenér nestačí. Ať už by tam byl Slovák nebo Capello (pozn. italský trenér), tak by potřeboval spoluhráče v kabině. To se bohužel nestalo. Z určité míry to bylo i tím, že ti, kteří by mohli být lídrem kabiny jako třeba Pavelka, tak byli zranění. Tam si vyčítám, že jsme nechali odejít Radka Kováče, který měl být stěžejním hráčem týmu. To si trochu vyčítám osobně, že jsem třeba na začátku roku neřekl, že když Kováče neudržíme, tak budeme na sestup. Tenhle rozměr jsem si ani já neuvědomoval. Třeba bych tímto argumentem, tehdy dokázal přesvědčit členy vedení klubu, jak důležitý pro nás tento hráč je. Ale já si nemyslím, že musí být až tak zle. Bodové rozdíly jsou malé. Ale objektivně řečeno, ten lídr v kabině prostě chybí, Radek byl pro nás velmi stěžejní. I vzhledem k tomu, že realizační tým jsme vybírali s koncepčním výhledem, tedy, že i oni se budou učit a získávat zkušenosti, že tam ta zkušenost chyběla. Tedy ten aspekt pomoci zevnitř týmu v osobě zkušeného lídra kabiny, nám na podzim hodně chyběl.
Máme jeden z nejmladších týmů v lize. Asi se shodneme, že i na základě toho co říkáš, je potřeba tomu týmu pomoci zvenčí, tedy z vedení klubu. Je ta zmiňovaná zkušenost tím rozdílovým momentem, abychom se vyhnuli „olomoucké“ cestě? Jan Nezmar: Zrovna ta olomoucká cesta nám ukázala, že to fakt může dopadnout špatně. Z mého pohledu tedy jednoznačně ano, a zdůrazňuju, že to je můj názor. Hledáme realizační tým, který bude zkušenější, ale i kdybychom přivedli toho nejzkušenějšího trenéra, tak musíme do týmu doplnit zkušeného hráče nebo dva, který tomu trenérovi pomůže zevnitř. Podle mého názoru je třeba důležité udržet Marka Jarolíma, který je nositelem zkušenosti.
Letos přišlo několik nových hráčů. Ne vždy ale splnili očekávání. Nebyly výkony některých posil z tohoto pohledu zklamáním? Jan Nezmar: Já bych tam odlišoval očekávání veřejnosti, očekávání naše a skutečný přínos hráče. Hodně se třeba mluví o Ďubkovi, který je pro mnoho lidí velikým zklamáním. Já mám dnes v ruce souhrnné statistiky celého roku. Říká se, že je tlustej. My i on známe jeho nedostatky a pracujeme na nich. Ďubek, nejen z našeho týmu, ale i z pohledu celé ligy naběhal a nasprintoval pomalu nejvíc kilometrů, a kupříkladu v rámci naší ligy je třetí nejlepší z pohledu přihrávek do pokutového území a extra klíčových přihrávek. A dokonce je nejlepší z pohledu úspěšnosti těchto statistik. Což je jedna z hlavních věcí, které jsme od něj očekávali, čímž ale neříkám, že nemůže hrát líp. Druhá věc je, že jsme z těchto jeho předpokladů a z jeho práce nedokázali vytěžit víc, což už je ale otázka i dalších hráčů v týmu. Tímto příkladem chci říct, že je vždy složité udělat hodnocení hráče na základě subjektivních dojmů, kterými hráče třeba hodnotí fanoušci. Máme tady spoustu hráčů, kteří přišli jako naděje pro budoucnost. Neměli to být hráči, na kterých hned bude stát celý tým. A jsme zase na začátku. Ten plán, jak poskládat tým, bohužel nabouraly odchody hráčů a rozsáhlá marodka, která nás postihla.
Spíš než Ďubka jsem měl na mysli Budnika, Luckassena a další, od kterých se čekalo víc i na úrovni klubu. Jan Nezmar: Budnika a Luckassena jsme sem přivedli v režimu, který nebyl ideální. Na poslední chvíli odešel Rabušic a my jsme potřebovali najít rychlé řešení. My jsme mohli mít hráče, který by byl okamžitě pro tým užitečný, ale tam do toho promlouvá ekonomika. Hráči jako Vágner nebo Bakoš by nám určitě pomohli okamžitě, ale finančně to prostě nebylo možné. Budnik se na testování v rámci jednoho měsíce jevil velmi dobře, bohužel se někdy stane, že hráč, který se v tréninku ukazuje velmi dobře, nedokáže to samé předvést v zápase. To byl případ Budnika, kterému u nás skončilo hostování a nebude s námi pokračovat. U Luckassena berme v úvahu, že to je stále dvacetiletý hráč, u kterých ta výkonnost je prostě kolísavá. To není jen jeho případ, takových hráčů je v lize víc.
V roce 2014 se podařilo z juniorky zapracovat hned několik hráčů do ligového týmu. Nabízí se dvě vysvětlení. Buď naše Akademie mládeže, včele s juniorkou, odvádí skvělou práci, nebo má náš ligový tým vážný problém. Kde je pravda? Jan Nezmar: Pravda je na půl cesty. My jsme juniorku pojali jako regulérní mužstvo se všemi profesionálními podmínkami. Poprvé v historii má juniorka profesionální kompletní realizační tým, ti kluci mají prostě výborné podmínky a všechny předpoklady pro fotbalový růst. Samozřejmě ruku v ruce s tím jde, že ambice prvního mužstva jsou menší než dřív. Je pár dalších klubů, kde juniorky fungují také velmi dobře. Ale například v Plzni nebo ve Spartě se ti kluci do ligy neprokoušou, protože tam mají prostě v prvním mužstvu hráče za milióny, kteří berou statisíce. U nás je to ale i součást plánu. Takhle jsme se vydali, ti hráči by se měli postupně do ligového týmu zapracovávat. Do juniorky se zase mají dostávat nejen hráči, které si vybereme díky skautingu, ale i naši odchovanci. Je pravda, že čtyři, pět let zpátky, by se ti hráči z juniorky do našeho prvního týmu dostávali těžko. Také je pravda, že v některých případech se hráči z juniorky do áčka podívali i díky veliké marodce. Na druhou stranu si to ti frajeři těžce odmakali. Podívej se třeba na takového Kaisera. Ano, zahrál si ligu, protože máme velikou marodku, ale ten kluk na sobě zapracoval, zlepšil se a o tu šanci si prostě svým výkonem řekl.
Zůstaňme u té marodky. Štěstí, které se našeho týmu drželo v minulé sezóně, nás zcela evidentně opustilo. Na druhou stranu tak rozsáhlou marodku jako v roce 2014 jsme snad nikdy neměli. V čem to je? Jan Nezmar: My tady to intenzivně řešíme a analyzujeme. Teď třeba budeme mít schůzku s celým týmem lidí, který o zdravotní stav našeho mančaftu pečuje. Důkladně jsme vyhodnocovali i tréninkový proces, jestli třeba nebyl problém tam. My se ten systém lékařské péče a prevence snažíme mít pod kontrolou, a snažíme se ho pořád vyvíjet. Proto sbíráme zkušenosti v Německu a Holandsku, kde jsou v tomto ohledu na špičce. Podle mého názoru ten počet zraněných a nemocných hráčů u nás souvisí zejména s hlavou a psychikou. Nakonec ti to řekne každý doktor, a z toho důvodu i vymysleli placebo. Tělo funguje na základě impulsu z hlavy. Když je nastavená správně, tak tělo ty neduhy kolikrát ani nevnímá. Když je člověk ale pod tlakem, tak je tělo náchylnější. Já mám s tím třeba osobní zkušenost. V době, kdy jsem působil v Synotu (pozn. dnešní 1.FC Slovácko), jsem byl neustále nemocný nebo zraněný. Je to jediné mé angažmá, kde jsem byl vlastně neustále zraněný. Předtím ani potom se mi to nestalo. V Synotu ta atmosféra tehdy byla taková špatná a na mě to doléhalo. Přestoupil jsem a byl jsem zase v pohodě.
Chceš tím říct, že kdybychom byli na vítězné vlně, hrála se Evropská liga, tak se nám ta zranění vyhýbají? Jan Nezmar: Umím si představit, že několik pár z těch zranění by třeba vůbec nebylo. Pochopitelně, že to záleží na konkrétním hráči, konkrétním charakteru a nastavení psychiky. Třeba takový Pavelka. V blbém souboji si zranil koleno. Jak jsem říkal, on je tím lídrem, který by to mohl zlomit. A asi právě proto do toho souboje tehdy tak vletěl. Chtěl to prostě urvat za každou cenu, vybojovat a strhnout tým. Otázka je, šel by do toho souboje takhle, kdybychom byli v laufu? Možná by tam šel jinak, možná by tam byl o setinku dřív, možná by tam nešel vůbec. Na základě dosavadního vyhodnocování této problematiky si prostě myslím, že i ten počet zraněných souvisí s tím, v jakém rozpoložení ten tým je.
Dnes je 10. prosince, za nějakých třiadvacet dní začíná zimní příprava. Kdy budeme znát jméno nového trenéra? Jan Nezmar: To ti neumím říct. Dnes začnou jednání. Máme okruh trenérů, které jsme oslovili, jestli mají zájem ve Slovanu pracovat. Všichni, které jsme oslovili, ten zájem potvrdili. Dnes s nimi začínáme jednat.
Náš tým je hodně kosmopolitní. Samuel Slovák dokázal hráče z lavičky řídit anglicky, německy i španělsky. Nebude tohle pro nový realizační tým problém? Jan Nezmar: Jednoznačně říkám, že to může být problém. Tohle bohužel souvisí s tou ekonomikou. Levnější hráče je většinou možné sehnat ze zahraničí než z Čech. U nás si hráči drží větší cenu, než je mnohdy adekvátní kvalitě. Pak se to odráží na skladbě mužstva. My jsme teď v situaci, že tohle musíme přibrzdit. Těch cizinců máme opravdu hodně a může to být komplikované při řízení mužstva. Nový trenér si s tím bude muset poradit. Samuel měl v tomto velkou výhodu, jako profesionální sportovec prošel hodně zemí a byl skvěle jazykově vybavený.
Existuje ve tvých rukou nějaký seznam hráčů, kteří by Slovanu mohli pomoct v jarní části ligy? Jan Nezmar: Dokud nebudeme mít nového trenéra tak to není aktuální téma. U nás je to tak, že do skladby týmu hodně mluví trenér. Dalším aspektem je pochopitelně ekonomika. Naším cílem by ale měl být zkušený hráč, který bude třeba na pozici stopera a bude to rozený lídr. Také by se nám hodil hráč, se kterým přijdou góly. Ať už to bude útočník nebo záložník. Tady opět záleží na trenérovi, jakým způsobem bude chtít hrát, v jakém rozestavení. Já samozřejmě v hlavě i na papíře ty hráče mám. Sledujeme hráče z ligy i z druhé ligy.
Hráč, kterého popisuješ, se jmenuje Radoslav Kováč. Je to téma k diskusi? Jan Nezmar: Já jsem s Radkem v kontaktu. Ano, on je ideálním spojením těch charakteristik, o kterých jsem mluvil. U Radka budou rozhodující dvě věci. Jednak jeho pozice ve Spartě, a možná ještě podstatnější je, kdo k nám přijde jako trenér. Když to vezmu o měsíc zpět, kdyby tu zůstal Samuel Slovák tak to bylo vyřešené. Mluvili spolu a spolupráci si uměli velmi dobře představit. Pak by to byla otázka jednání se Spartou. Já si umím představit, že by se Radek vrátil nejen na hostování, ale jak se tak říká na stálo.
Na podzim ses stal členem představenstva. Jak je to pro tebe složité, když jako sportovní ředitel máš nějakou vizi, a jako člen představenstva tu vizi porovnáváš s reálnými možnostmi? Jan Nezmar: Já bych to nepřeceňoval, to že jsem členem představenstva, je vlastně shoda okolností. Já na to představenstvo chodil i před tím. Teď jsem jedním z pěti, kteří se podílejí na rozhodování. Možná by bylo lepší, kdybych z pozice sportovního ředitele nebyl svázaný tou ekonomickou zodpovědností. Že bych mohl být řekněme odvážnější v některých rozhodnutích, víc riskovat. Jako sportovní ředitel bych možná měl být odvážnější a prosadit si nějakého hráče, i když teď momentálně na to není ekonomická situace. Jako člen představenstva ale musím vycházet z reálných indicií. S touhle věcí se třeba dost peru.
Jako člen představenstva jsi řešil i změny na marketingovém oddělení, na které se fanoušci dotazují. Po půl roce skončil obchodní ředitel klubu. Jan Nezmar: Ano, byl jsem u toho, když se vyhodnocovala práce našeho marketingového a obchodního oddělení. Je třeba obě činnosti vnímat odlišně, i když jedno bez druhého fungovat nemůže. My jsme v červnu vzali na půlroční zkušební dobu člověka, který měl pomoci s naší obchodní činností. Co se marketingu týká, tak se podařilo nastartovat některé věci, které nyní fungují lépe. V obchodní činnosti se ale nezlepšilo nic a nesplnilo to naše očekávání. Z pohledu sportovního ředitele je obchod důležitější a přímo se dotýká mé činnosti. Peníze jsou pro chod klubu i jeho výsledky nezbytné. Proto jsme na představenstvu tuto spolupráci ukončili.
Jak vnímáš rozpoložení fanoušků? Úplně dobrá a optimistická nálada mezi nimi nepanuje. Jan Nezmar: V Liberci je na jednu stranu velmi složité nastartovat nějakou bezbřehou euforii, na druhou stranu ta podpora fanoušků je konstantní. Fanoušci mají právo na zklamání a rozhořčení nad situací, ve které jsme. V průběhu sezóny, když už bylo patrné, že máme málo bodů a výsledkově se nedaří, jsem na tribunách zaznamenal potlesk lidí, za to jaký fotbal se hrál, že kluci bojovali. To je pozitivní. Třeba do Příbrami přijela spousta fanoušků, kteří chtěli, aby tam hráči nechali všechno. Byli ochotní diskutovat a pochopit i to, že se klukům ten závěr nepovedl, že měli svázané nohy. Někteří sice nadávali, že to kluci neodmakali, ale já mám na stole statistiky, že i v té Příbrami běhali, ale prostě jim to nešlo. Fanoušci byli ochotni se s hráči po zápase pobavit co a jak se na tom hřišti dělo. Nebyli tam žádné vulgarity, prostě se věcně diskutovalo. Jediné co je štvalo, že se s nimi celé mužstvo nepřišlo rozloučit a poděkovat jim za podporu. To zase souvisí s tím, že v tom mužstvu nebyl lídr, který by je všechny seřval a poslal poděkovat fanouškům. Vím, že jsou fanoušci rozčarovaní, že nevědí, co a jak bude dál. Já ale věřím, že to celé dobře dopadne a fanoušci budou na jaře spokojení s naší hrou i výsledky.
Jozef Chovanec kdysi v pražské Spartě odložil funkcionářské sako a vrátil se na trávník. Dočkáme se něčeho takového u tebe? Jan Nezmar: To je absolutně nereálné. Jednak si myslím, že by to Slovanu nepomohlo, to je podstatné. Za druhé by to, podle mě, degradovalo práci ligových hráčů. Ona to není žádná sranda hrát ligu, byť to tak z tribuny možná nevypadá. I kdybych se tomu teď začal věnovat, tak by to nebylo moc reálné. A za třetí by to znamenalo, že už jsme fakt úplně v prdeli (směje se a dodává, že to tam takto chce napsat).
