Pojďme úplně od začátku. Co máš ve fotbalové kariéře za sebou a jak ses dostal do Liberce? „Od 14 let jsem hrál v mládežnické akademii Go Ahead Eagles, která teď působí v top divizi. Strávil jsem tam šest let, poslední rok v Nizozemsku jsem byl v akademii FC Twente – Hero Class, což je kombinovaná akademie. Bavil jsem se s agentem o možnostech, ve hře byly i další kluby, ale o Slovanu mi vyprávěl jen samé dobré věci. Řekl jsem si, proč to nezkusit. Přijel jsem na týdenní zkoušku, bylo to na konci června a měl jsem z toho dobrý pocit.“
Nakonec jsi zůstal. „Všichni na mě byli hodní. Byl jsem docela rychle rozhodnutý, že do Liberce chci. Jsem tu rád a užívám si to.“
Začal jsi v béčku a po podzimu v ČFL ses přesunul do hlavního kádru A-týmu. Byla výhoda mít čas na adaptaci? „Určitě to pro mě byla dobrá věc. Celý můj život se změnil, měl jsem nový domov, rodina, přítelkyně i kamarádi zůstali v Nizozemsku. Musel jsem se s tím trochu sžít, stejně jako s novým prostředím. Komunikace v angličtině také zabere o trochu víc energie než váš rodný jazyk. Ale zvykl jsem si rychle, problém mi to nedělá a jsem rád, že to tak dopadlo.“
První ligová zkušenost přišla 16. prosince proti Pardubicím, v zápase jsi odehrál třináct minut. Dobrá zkušenost? „Jednoznačně, přidalo mi to trochu sebevědomí a také motivaci. Vždy jsem chtěl být co nejlépe připravený, ale teď jsem viděl, že je úroveň soutěže opravdu vysoko. Bylo mi jasné, že musím udělat vše pro to, abych byl po zimě opravdu co nejlépe nachystaný.“
Pomohla také zimní příprava s A-týmem včetně soustředění v Turecku, že? Bylo náročné? „Hodně náročné (směje se). Často jsme běhali a ne vždy zrovna s míčem. Určitě to bylo prospěšné, cítím to teď při zápasech. Jde o důležitou věc, vnímám na sobě, že mám dobrou úroveň kondice. Rozdíl mezi B-týmem a A-týmem je velký, ve fyzických parametrech i v tempu hry s míčem. Takže to bylo náročné, ale zároveň šlo o velmi dobrou zkušenost.“
Jaké bylo se dozvědět, že budeš poprvé v zápasové jedenáctce? „Když začala jarní fáze sezony a viděl jsem se v sestavě, bylo to úžasné. Snažím se na každém tréninku i v zápasech odevzdat sto procent, abych ukázal trenérům svůj level. Jsem rád, že se to povedlo.“
Minulý týden jste hráli se Spartou na zaplněné Letné. Šlo pro tebe o něco nového? „Přesně tak, bylo to koneckonců vůbec poprvé, kdy jsem hrál na tak velkém stadionu s tolika fanoušky v ochozech. Dělali poměrně velký rachot, což se pak třeba promítá i do složitější komunikace se spoluhráči na hřišti. Užil jsem si to, je to důvod, proč hrajete fotbal. Hrajete ho pro fanoušky. Zároveň vám to dodá trochu adrenalinu. Samozřejmě jsme chtěli uspět, dali jsme do výkonu všechno. Jsem na tým pyšný, i když jsme byli všichni zklamaní, že jsme si neodvezli ani bod.“
Zároveň sis připsal u naší branky asistenci. Pomůže to sebevědomí? „Když můžete týmu pomoct gólem, nebo přihrávkou, je to vždycky super. Osobně mi to určitě pomůže, vím, že mohu i na této úrovni být prospěšný pro tým.“
Jak se ti vlastně líbí město? A co život na severu Čech? „Život je dobrý. Mám tu vše, co potřebuji. Klub mi pomohl najít skvělý byt, za což jsem moc rád. Snažím se trochu prozkoumávat město, jeho centrum i Ještěd. Město je obklopeno horami, což vnímám jako velký rozdíl oproti Nizozemsku, kde je všechno placka a obzvlášť pak moje vesnice. Někdy jsou tady procházky trochu náročnější (směje se).“
A co počasí? Byla pro tebe zima krušná? „Je tu rozhodně větší zima, než na kterou jsem byl zvyklý z Nizozemska. Sníh padá mnohem víc a častěji, musíte si vzít hodně vrstev, abyste nezmrzli (usmívá se). To platí i pro tréninky. Mám rád, když si můžu dát horký čaj, pomáhá mi to zůstat v teple.“
Učíš se češtinu, případně cítíš pokroky? „Snažím se ji zlepšovat každý den. Neustále se ptám spoluhráčů, co znamenají slova, která si říkají. Přes aplikaci Duolingo se do toho snažím učit základní slovíčka. Je to ale těžké, hlavně výslovnost. Poslech mám ale postupně lepší a lepší.“
