Vaše sportovní kariéra je pořádně bohatá. Sedm let jste hrála házenou, tenis, fotbal a dělala jste i atletiku. Proč a kdy jste se nakonec rozhodla pro fotbal? Jsem sportovní typ a baví mě všechny kolektivní míčové sporty, ale fotbal byl pro mě vždy favorit. Bavil mě od malička a dá se říct, že jsem fotbalově vyrůstala venku na sídlišti, kde jsem hrála snad každý den s klukama. V sedmi letech mě však do klučičího týmu nechtěli vzít, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet něco jiného. Nejdéle jsem zůstala u házené, ve které jsem získávala pohybové dovednosti asi 6 let. Po tom, co jsem ve čtrnácti letech zjistila, že je na Slavii i dívčí fotbal, bylo jasné, jak to skončí.
Jak vzpomínáte na roky u házené? Na házenou vzpomínám ráda, byla to dobrá zkušenost a do fotbalu mi to hodně pomohlo. Je to tvrdý sport a proto mě teď ve fotbale máloco rozhodí. Podařilo se nám vyhrát mistrovství ČR a několik desítek turnajů, včetně velikonočního Prague Handball cupu, což je největší házenkářský turnaj v Evropě. Vzpomínky jsou tedy velice příjemné.
Zahrála jste si i zápasy fotbalové Ligy mistryň. Byl to pro vás obecně největší sportovní zážitek? Ano, to byl. Už jako malá jsem milovala znělku Ligy mistrů a ani v tom nejlepším snu jsem si nepředstavovala to, že bych si tuto soutěž někdy zahrála. A jednoho dne se to stalo, a ne jednou. Zahrát si proti Barceloně, i když to nebylo na Nou Campu (ale těsně vedle), byl zážitek na celý život. Nebo třeba zápas na zcela novém stadionu v Lyonu, kam na nás přišlo asi 15 000 lidí. Přesto pro mě největší zážitkem zůstává nastoupit a zahrát si v Edenu.
V roce 2015 jste navíc dala rozhodující gól Zvezdě při výhře 2:1. Vracejí se vám vzpomínky právě na tuto branku? V této sezóně jsem patřila do základní sestavy Slavie na pozici stopera. Dostávala se mi důvěra od trenéra i týmu a na mé hře to bylo znát. Fotbalově jsem se v tomto období cítila velice dobře a tento gól byl pro mě odměnou. Vzpomínám si na to, jako kdyby to bylo včera. V konečném součtu to byla postupová branka a postoupily jsme tak do čtvrtfinále Ligy mistrů.
Vaším bratrem je Tomáš Necid. Byla mezi vámi sportovní rivalita, i když je starší? Jak vzpomínáte na společné dětství? Rivalita se úplně říct nedá. Byl to, a pořád je, prostě starší brácha. Pošťuchovali jsme se pořád, ale když byla potřeba, vždy se mě zastal a pomohl mi. Vyrůstala jsem díky němu mezi klukama. Ať už šlo o fotbal, hokej, auta a další klučičí věci, nechyběla jsem. Byla to dobrá škola do života.
Měl i on nějakou úlohu v tom, že jste si nakonec zvolila fotbal? Asi tu největší. Nevím co bych hrála, kdybych nevyrůstala po jeho boku.
Jak jste se dostala do Slovanu? Kdy vznikla první myšlenka o přesunu pod Ještěd? Slovan Liberec mi byl vždycky sympatický. Jak herním projevem, tak i tím, že jsem tu většinu holek znala. Jelikož tu přítel Petr Silovský od nového roku pracuje, jiná volba ani nepřišla v úvahu. Můj přesun se „upekl“ poměrně rychle, když jsem se v létě rozhodla odejít na hostování. Poté už se to muselo vyřešit co nejdřív, jelikož končilo přestupové okno.
Líbí se vám na severu Čech? Je tu hezky, i když trochu zima. A to mám za sebou teprve ty teplejší měsíce (úsměv).
V čem je Slovan oproti Slavii rozdílný. Drží třeba parta vzhledem k menšímu počtu hráček víc při sobě? Hlavní rozdíl je především v tom, že každý zápas má předem nejistý výsledek a závěrečné skóre bývá často velmi těsné. Každý zápas je tak napínavý a musíme podat maximální výkony k tomu, abychom získali tři body. Přestože jsem tu jedna z nejstarších, tak parta holek je tu fajn.
Jak byste se ohlédla za dosavadní částí soutěže? V současnosti jsme na 3. místě tabulky, což je pro Slovan velmi dobré umístění. Přesto si však myslím, že jsme mohli mít o několik bodů ještě víc. Zbytečně jsme dvakrát remizovaly a na úplném začátku soutěže prohrály na Slovácku. Ale co si budeme povídat, třetí místo na konci ligy by bylo dobré.
Působila jste i v reprezentaci. Je to v ženském fotbale to nejvíc, čeho lze dosáhnout? Ano, prošla jsem si mládežnickými reprezentacemi od U17 až do A týmu. Vždy to pro mě byla odměna za ten čas a úsilí, které jsem fotbalu věnovala a také další splněný fotbalový sen. Reprezentovat svoji zemi musí být pro každého čest, a pro mě to není jinak. V reprezentaci jsem se objevovala pravidelně, když jsem ve Slavii hrála v obraně. Na pozici útočníka se mi do pravidelné nominace nepodařilo probojovat.
