Ve zmíněném článku je uvedeno následující:
„Musel. Jeho nová funkce si přítomnost v řadách asociace žádá. Předpis FAČR s názvem Klubová licenční pravidla totiž ve svém bodě číslo 53 říká, že „Všichni administrativní, techničtí, lékařští a bezpečnostní pracovníci vykonávající jakoukoliv z funkcí uvedených v článcích 36 až 43 a v článcích 47 až 52, musí být registrovanými členy FAČR.“ Na Nezmara přitom sedí článek 36 a pozice generálního manažera.“
Dle našeho výkladu stanov FAČR a jejich logiky, Jan Nezmar nemusel vstoupit do FAČR, aby mohl fungovat na pozici generálního ředitele tak, jak je nastavená v našem klubu. Učinil tak zcela dobrovolně z vlastních důvodů a klub jeho rozhodnutí plně podporuje.
Článek 36, který pracuje s pojmem „generální manažer“, totiž krátce popisuje, že generálním manažerem se rozumí člověk, kterého klub při licenčním řízení určí jako odpovědného za jeho provozní záležitosti.
V případě Slovanu Liberec takovým člověkem nicméně ani fakticky, ani formálně není a nebude Jan Nezmar. Struktura řízení Slovanu Liberec je odlišná od té, kterou klub praktikoval v minulosti. Faktická zodpovědnost za oblasti, jako je marketing, finance a právo, je delegována na představenstvo a na konkrétní členy představenstva. Představenstvo mimo jiné rozhoduje o jakýchkoliv transakcích nad 1 mil. Kč a rozhoduje o jakýchkoliv změnách, investicích či prodejích hráčů. Předsedkyně představenstva Ing. Petra Kania mimo jiné schvaluje platby, disponuje podpisovými právy, právy k bankovním účtům, zastupuje klub na grémiu LFA apod. Ničím takovým, formálně ani fakticky, Jan Nezmar nedisponuje. Předsedkyně představenstva, Ing. Petra Kania, je tedy formálně a fakticky tou osobou, která je dle článku 36, „odpovědná za provozní záležitosti“ a splňuje tak definici „generální manažer“.
Tato struktura řízení byla pečlivě a dlouhodobě připravována novým většinovým akcionářem klubu tak, aby se Jan Nezmar, jako generální ředitel klubu, mohl věnovat v maximální možné míře sportovní koncepci a strategii a byl, spolu s celým sportovním úsekem klubu, v minimální míře zatěžován provozními a formálními povinnostmi a okolnostmi souvisejícími s chodem klubu.
„Vstoupit do FAČR bylo mé osobní rozhodnutí, jelikož vstup jako takový není nutný pro výkon mé nové funkce v Liberci. V mediálním narativu se často ztrácí fakt, že jsem odešel z fotbalu ještě předtím, než vypukla kauza s odposlechy, která zásadním způsobem zasáhla do mého života a mé kariéry. Důvodem mého odchodu bylo, že jsem byl vyhořelý a unavený z poměrů, které v tehdejší době v českém fotbale panovaly. Nešťastný výrok o jízdě na oranžovou jsem použil v kontextu doby, kdy bylo podle mého názoru jen velmi málo lidí, kteří se nějakým způsobem nesnažili přizpůsobit a aktivně bojovali proti tehdejším poměrům. Samozřejmě, přepisy odposlechů, které se objevily v médiích, nikdy nesmažu a s jejich obsahem musím žít. Realita je nicméně taková, že jsem se ničeho nedopustil, nebyl jsem obviněn, nebyl jsem odsouzen. Byl jsem jednou podat svědeckou výpověď. V dnešní fotbalové prostředí mám v tuto chvíli důvěru, a proto jsem se dobrovolně rozhodl vstoupit do FAČR a případně podstoupit jednání před Etickou komisí, které jsem připraven nabídnout maximální součinnost. Pevně věřím, že šetření bude férové, nezávislé a nebude se tendenčně snažit o exemplární potrestání,“ dodává Jan Nezmar.
