Liberec - Po bezbrankové remíze s Hradcem Králové přišel na pozápasovou tiskovou konferenci Hugo Jan Bačkovský. Navrátilec po zranění se sice mohl radovat z čistého konta, ale po čtvrté žluté kartě ho čeká vynucená pauza v dalším utkání. "Když vidím, co se v lize některým hráčům odpouští, tak mi to přijde dost přísné," okomentoval celou situaci.
Jak hodnotíš dnešní utkání?
Remízový stav je asi zasloužený. Bylo to utkání bez nějakých větších šancí a bylo to hodně bojovné, takže ta remíza k tomu asi sedí.
Měl jsi tam dva těžší okamžiky. Při prvním ti pomohla tyč po střele Vašulína, při druhém střílel Krejčí nejspíše do vlastního hráče na brankové čáře. Jak jsi to viděl ze svého pohledu?
První okamžik byl střela za vápnem, kdy střílel Vašulín levou nohou. Já jsem si na střelu lehce sáhnul, pak jsem jen doufal, že to bude stačit. Šlo to od tyče ven, takže to vyšlo. Ten druhý byl centr z levé strany, po kterém střílel Krejčí. Ve vápně bylo hodně hráčů, někdo to zblokoval, někdo dorážel. Vím, že to trefilo hradeckého hráče skoro na čáře, tak jsem se jen divil, proč to nebyl ofsajd. Paradoxně nám pomohli Hradečtí.
Jak těžký byl tvůj návrat po zranění a jak vypadal průběh rekonvalescence?
Po zápase s Jabloncem jsem byl týden doma. Po týdnu jsem jezdil sem do Liberce, kde jsem pracoval s fyzioterapeutem Ondrou Čechem. Po dvou týdnech jsem šel do tréninku. Bylo to podle možností, ale jelikož to vše probíhalo tak, jak mělo, tak jsem hned druhý trénink začal naplno. Trochu jsem cítil tu čtrnáctidenní pauzu. O reprezentační pauze jsem byl chytat za béčko v Ústí, a pak už jsem byl ready na ligu. Trenéři tam nechali Olieho (Olivier Vliegen), vyhráli jsme, takže znovu chytal Olie. Po prohře s Budějovicemi jsem šel do branky já, s tím, že mi trenéři říkali, ať jsem připravený, že ta šance může přijít.
Jak ses cítil první týden po zranění? Nebyli tam nějaké obavy či pochyby?
Bylo to takové zvláštní, protože mě hlava vlastně vůbec nebolela, bolel mě pouze krk, jak se mi to pohnulo. To po dvou, třech dnech přestalo, takže jsem se cítil jako zdravý člověk. Jenže když jsem třeba šel na dvouhodinovou procházku, tak jsem byl hrozně unavený a musel jsem jít zase spát. Když jsem začal trénovat, tak tam nějaké obavy byly, ale tím, že jsem se do těch situací dostával, tak jsem se obav zbavoval. Teď musím říct, že to je úplně v pohodě.
Dostal jsi čtvrtou žlutou kartu, tudíž tě čeká další pauza. Jak moc tě to mrzí a za co to bylo?
Mrzí mě to hodně. Věděl jsem, že to riziko tu je. Na hřišti mě to upřímně dost překvapilo, protože Vašulín tam předtím někoho trefil loktem, pak tady v souboji zase trefil Matěje Chaluše do hlavy. Přišlo mi to jako situace, za kterou by druhou žlutou klidně mohl dostat. Běžel jsem tam spontánně a než jsem stačil něco říct, tak mi ji pan rozhodčí dal. Ptal jsem se ho, za co je, když jsem ještě nestihl nic říct. On říkal, že za ním takto ani nesmím vyběhnout. To jsem byl překvapený. V kabině mi někdo říkal, že takhle to pravidlo je, takže to podle pravidel bylo asi správně. Nicméně, když vidím, co se děje v lize, co se ostatním hráčům odpouští, tak mi to přijde dost přísné. Jestli se to takhle bude pískat všem, tak s tím nemám problém.
V tabulce jste se teď dostali na šesté místo, i když má Slovácko zápas k dobru. Jak vidíš boj o skupinu o titul?
My jsme chtěli dnes vyhrát a nějakým způsobem se co nejvíce dostat na Ostravu s tím, že bychom tam za týden jeli a rozdali si to o čtvrté místo. Skupina o titul má pro nás smysl ve chvíli, kdy budeme mít nějakou šanci umístit se na čtvrtém nebo pátém místě. Určitě to pro nás nemá smysl, kdybychom tam šli ze šestého místa s větším bodovým deficitem. Je fajn být v TOP 6, ale za podmínky, že to čtvrté nebo páté místo je nějakým způsobem reálné. Uvidíme, jak dopadnou další zápasy. Pojedeme do Ostravy a budeme se snažit uhrát nějaké body, abychom byli co nejvýš a měli dobrou výchozí pozici do nadstavby.
