Liberec – Vůbec poprvé dokázal odchovanec Slovanu Lukáš Pokorný skórovat v nejvyšší české fotbalové soutěži, naplánoval si to ale dokonale. Právě jeho branka totiž rozhodla o vítězství našeho týmu nad Spartou. „Je to malý splněný sen,“ rozplýval se po závěrečném hvizdu.
Lukáši, takhle spokojený jsi asi z utkání dlouho neodcházel?
Vyhráli jsme, dal jsem gól, do toho kapitánská páska... Co víc bych si měl přát? Ale hlavně jsem rád za tři body. Všichni padali, končili zápas v křečích, nechali jsme na hřišti prostě maximum. Ten můj gól je jen takový osobní bonus navíc.
Lukáš Pokorný slaví rozhodující trefu
Pro odchovance musí být takhle povedený zápas velkým zážitkem, že?
Rozhodně. Sám si pamatuji, jak jsem jako malý kluk stával za sítí, roztrhal ji a natahoval ruku, abych si mohl s hráči plácnout. A teď se ty role obracejí, zažívám to z druhé strany. Je to takový menší splněný sen.
Kde se v týmu vzala ta vůle přehrát jasného favorita?
Když nám začalo v lize téct do bot, místo paniky se celý tým semknul. A konkrétně v tomhle zápase jsme pak dokázali hodně. Úplně všichni bojovali jeden za druhého, každý makal naplno.
První ligový gól sis asi každopádně nemohl načasovat lépe?
Už asi rok to plánuju, ale doteď to moc nevycházelo. Konečně to vyšlo. Podařilo se snad všechno, co mohlo, takže mám obrovskou radost. Ale k jistotě záchrany povede ještě dlouhá cesta a nás čeká tvrdá práce.
Tvoje gólová situace byla hodně pohotová. Vypadalo to, jako bys téměř zavřel oči a vypálil.
Viděl jsem, že ke mně míč letí. V tu chvíli jsem doufal, že mě nikdo nebude zezadu blokovat, pak už to stačilo jen trefit. Překvapilo mě, že kolem nikdo nebyl, osobně jsem očekával, že ke mně někdo dostoupí. Ale nikde nikdo, tak jsem se otočil a dopadlo to takhle.
Kromě gólu jsi také zabránil ještě nebezpečné hlavičce Dočkala, mohl bys tu situaci popsat?
To byl takový zvláštní paskok, vletěl jsem do toho, že vlastně ani nevím jak. Ale míč mě trefil, asi trochu i se štěstím, a bylo po nebezpečí.
Navíc jsi končil zápas s kapitánskou páskou, jak jsi k ní přišel?
Ani nevím, proč vlastně. Nejsem žádný zástupce nebo tak, ale David Pavelka odcházel ze hřiště a nikdo nebyl kolem, tak to vyšlo na mě. Jako pro odchovance to pro mě byl obrovský zážitek, o něčem takovém jsem jako malý kluk snil.
Na zápisném tě to ale asi bude něco stát?
To rozhodně, byl to pořádně drahý zápas! Ale jakékoliv peníze dám po takovém výsledku hrozně rád.
Cítíš po nepovedeném podzimním zápase o to větší zadostiučinění?
Když jsme odtamtud odjížděli, tak jsem měl hrozné pocity. Hrálo se 0:0, já přišel na hřiště a udělal penaltu. Teď jsem to chtěl ostatním klukům nějak vrátit, odčinit to, a věřím, že se mi to snad povedlo.
Kde se vlastně vzal ten rozdíl mezi Slovanem, který nastoupil na hřiště v sobotu, a tím, který jsme sledovali třeba před měsícem?
Vlastně pořádně ani nevím, čím to přesně je. Přestali jsme hrát nějaký pěkný fotbal, místo toho jsme skutečně začali naplno bojovat. Tlačíme se na balon, dobíráme soupeře a opticky to pak kolikrát vypadá, že hrajeme líp, i když to tak možná ve skutečnosti ani není. Každopádně hlavní rozdíl bude asi ta bojovnost.
Může být výhra nad Spartou a předvedený výkon vzpruhou, která vás dovede k záchraně?
To rozhodně, ale musíme si dávat pozor. Před námi ještě leží dalších šest utkání. Za to, že jsme dokázali porazit zrovna Spartu, jsme sice rádi, ale za týden nás čeká další stejně důležitý zápas.
