Jan Nezmar: Já bych to spíš postavil obráceně. Ono to nebylo o tom jak bráníme, ale jak útočíme. Dělali jsme nevynucené chyby, dávali jsme Baníku zbytečně moc prostoru. Nedařilo se nám podržet míč a pořádně kombinovat. Z toho pramenila převaha Ostravy. Oni mají dobré hráče, a když dostanou prostor tak to s míčem umí. Ale jak říkám, bylo to hlavně o nás, my jsme nehráli ve druhé půli svůj fotbal.
Ono to asi souvisí i s terénem. Hodně tvých spoluhráčů bylo víc na zemi než na nohou.
Jan Nezmar: Vůbec nevím, čím to bylo, ale máš pravdu. Nevšiml jsem si, že by měl Baník takové problémy jako my. Asi to bylo obutím, on ten terén nebyl nějak vyloženě špatný. Hřiště bylo pevné, ale pak začalo namrzat a některým klukům to klouzalo. Po jednom takovém podklouznutí vlastně Ostrava podruhé vyrovnala. Bylo to ale stejný pro oba týmy. A oni se s tím vyrovnali líp než my.
Už po několikáté se nám stalo, že jsme brzy vedli a stejně tak brzy jsme o vedení přišli. Čím to je?
Jan Nezmar: Statistiku miloval trenér Škorpil, a i on už tehdy říkal, že statisticky padá hodně gólů krátce za sebou. Vstřelený nebo inkasovaný gól je totiž velký zásah do hry. Do koncentrace týmů, jejich motivace i sebevědomí. Takže to vlastně zase není tak divné. Jen je potřeba se s tou vstřelenou brankou lépe vyrovnat a využít té změny v psychice soupeře a přidat druhý gól. Tak jak se nám to podařilo na Spartě, kde to vyšlo parádně. Nám se bohužel teď párkrát stalo, že ten „slepený“ gól byl vyrovnávací. Když přidáme druhý gól tak jde náš výkon nahoru a hrajeme výborný fotbal, právě jako na té Spartě. No ale když soupeř vyrovná, nebo je utkání na vážkách, tak jde náš výkon dolů. Musíme se naučit tyhle situace lépe zvládat.
Na jaře jsi vstřelil stou ligovou branku. Pak jsi ale pro zranění nehrál a letos jsi začal jako obránce. V sobotu jsi tedy začal novou stovku, tu na postu obránce. Byl sis prvním gólem jistý?
Jan Nezmar: No po pravdě moc ne. Z mé pozice to nebylo úplně jasně vidět. V první chvíli jsem se zaradoval, pak se ale hrálo dál a tak jsem se snažil míč dorazit, bohužel jsem ale trefil brankáře do hlavy a pak byl ještě další závar. Až pak to rozhodčí odpískal. Až dnes jsem se dozvěděl, že asistent si hned gól signalizoval, že si byl jistý. Ale jak má běžet ke středu hřiště tak upadl a nemohl gól signalizovat, tak proto tam byla ta prodleva. Jinak by ten závar už nebyl.
Tvůj druhý gól rozhodl. Tam se projevil tvůj instinkt útočníka. Byl jsi na správném místě, byl jsi důrazný. Prostě starý dobrý Nezmar.
Jan Nezmar: No bylo jasné, že to je poslední šance. Jako útočník bych byl asi v jiném prostoru, teď jsem měl možnost jít do toho prostoru, kam jsem si říkal, že půjde centr. Kopal to Pady (Tomáš Janů), bylo to docela z dálky tak jsem si říkal, že to až na zadní tyč nepůjde. Pak už to bylo jen o důrazu a trochu i o štěstí. Mám totiž pocit, že v tu důležitou chvíli, kdy ten souboj začínal, tak obránce trochu podklouzl a pak už neměl šanci mě udržet. Já ten gól vlastně ani neviděl, protože mě právě ten obránce zalehl a já jen slyšel, jak stadion hučí radostí.
