Liberec/Plzeň - Slovan zvítězil v Plzni 3:1, což byla první venkovní výhra sezony. Důležitý zápas to byl i pro Luku Kalenoviće, který byl jedenáctkrát po sobě netrefil. Proti Plzni skóroval hned dvakrát. „Věřím, že až další šance přijde, vyřeším ji,“ prohlásil po prohře se Slavií a nemýlil se. Přepis jeho pozápasového rozhovoru pro O2 TV si můžete přečíst níže.
Luko, je to pro tebe velká úleva, že jsi po dlouhé době skóroval?
Ano, určitě. Myslím, že by byla pro každého. Bylo to mnoho zápasů a navíc jsem mohl dát gól už v minulém utkání proti Slavii. Já jsem se však soustředil na to, a to zejména během reprezentační přestávky, abych udržel tu intenzitu a náboj. Poté jsem už věděl, že další šance přijdou. Pro mě je to jen o tom být soustředěný a klidný před brankou a myslím, že se ta dřina vyplatila, ale je to jen jeden zápas. Jsou to dva góly. Do konce ligy nás čeká ještě hodně duelů.
Jedenáct zápasů bez vstřeleného gólu - je to pro útočníka těžké?
Ano, samozřejmě, že je. Je to však prostě jedna z věcí, které fotbal přináší. Je to součást života, jedna z mnoha výzev. Je to tlak, se kterým žijeme, ale je prospěšný. Je to tlak, který tak trochu chcete, a je to zkrátka něco, s čím musíte bojovat. Je to motivace navíc, abych se každý zápas předvedl. Pak přijde takové utkání se dvěma góly proti velmi silnému týmu. To dokazuje mně samotnému i všem ostatním, že máme kvalitu a není to jen o štěstí. Je to tvrdá práce.
Pověz mi více o vstřelených gólech. Jak bys popsal ty dvě gólové situace?
Ten první gól byl trochu z protiútoku, viděl jsem, že Horský nebude centrovat ihned, tak jsem se jen snažil číhat u středního obránce a čekal jsem na Fukalovu přihrávku, která byla perfektní. Poslal mi výborný míč k tomu, abych zaútočil, zaskočil obránce a já se poté už jen snažil dostat míč do brány. Nebyla zapotřebí velká síla, míč se totiž odrazil od břevna a hned šel dovnitř. Tím jsem si nebyl jistý, ale rozhodčí mi to následně řekl. A druhý gól - možná jsem měl jen trochu štěstí s odrazem, avšak opět jsem byl pouze připravený a soustředěný v šestnáctce a na závěr jsem prostě zakončil.
Druhá branka byla jako obří slalom...
Ano, něco takového. Přišlo mi, že to bylo zároveň strašně rychlé i dlouhé. Nicméně jak jsem již říkal, bylo to o pouze tom, že jsem se soustředil a snažil se rozhodnout až na poslední chvíli. Přemýšlel jsem, že možná přihraju Doumbiovi, a pak se ke mně míč tak nějak dostal a já jsem je zaskočil. Potom už to bylo pouze jeden na jednoho s brankářem a prostě jsem to dal do dolního rohu.
Fotogalerie
