V následujícím ročníku se již natrvalo prosadil do sestavy a hned v prvním startu v sezoně si 1. srpna 1999 proti Blšanům připsal také premiérovou ligovou branku, k níž ve své první celé sezoně mezi dospělými přidal ještě dalších pět zásahů. V tomto ročníku také poprvé naskočil proti Slovanu Liberec, proti němuž se mu však skórovat nepodařilo.
Přestože tehdy Ostrava patřila spíše do nižších pater tabulky, mladičký Baroš na sebe i nadále upozorňoval skvělými výkony. Jako dvacetiletý se tak během zimní přestávky sezony 2001/02 za více než tři miliony liber stěhoval do slavného Liverpoolu. Za něj vůbec poprvé nastoupil na slavném Nou Campu proti Barceloně, když v závěru střídal Emila Heskeyho.
S Liverpoolem až na fotbalový trůn
Větší prostor však v týmu začal dostávat až v následujícím ročníku. Při svém premiérovém startu v Premier League přidal také svou první branku v této soutěži, když se podílel na výhře Liverpoolu nad Boltonem 3:2. Celkem skóroval v lize devětkrát, s týmem si zahrál i Ligu mistrů a dočkal se první klubové trofeje v kariéře, když slavil zisk Anglického ligového poháru.
Raketový vzestup však Milanovi zabrzdilo nepříjemné zranění. V září v utkání s Blackburnem utrpěl zlomeninu kotníku, která ho téměř na půl roku vyřadila ze sestavy. Do hry zasáhl až ve druhé polovině sezony, přesto na její závěr jistě bude vzpomínat v dobrém. Na mistrovství Evropy 2004 se totiž zařadil mezi hlavní hvězdy turnaje, s pěti vstřelenými góly se stal nejlepším střelcem a s českým výběrem vybojoval bronz.
Také v následující sezoně se dočkal obrovského úspěchu. Během sezony patřil v Liverpoolu se třinácti zásahy k nejlepším střelcům. S týmem se probojoval až do finále Ligy mistrů, kde nastoupil v základní sestavě. Utkání se pro tým z Anfield Road nevyvíjelo dobře, po poločase prohrával s AC Milán 0:3. Pak ale přišel historický obrat. S Barošem v sestavě dokázal Liverpool srovnat a na penalty nakonec zvítězil. Milan Baroš se tak spolu s Vladimírem Šmicerem stali vůbec prvními českými vítězi nejslavnější klubové trofeje.
Tím se však jeho působení v Liverpoolu pomalu chýlilo ke konci. V srpnu 2005 totiž zamířil do Aston Villy. Hned po deseti minutách v novém dresu se střelecky prosadil, nicméně první polovina sezony mu příliš nevyšla. Až na jaře se opět rozstřílel a nakonec ročník zakončil s dvanácti góly na kontě.
Následující podzim mu ale opět nevyšel podle představ. V sedmnácti ligových duelech zaznamenal jen jeden zásah a v lednu se stěhoval do Francie. V Olympique Lyon si ho vyhlédl trenér Gérard Houllier, s nímž se Baroš velmi dobře znal z působení v Liverpoolu. Na jaře si s Olympiquem dokráčel pro titul, Houllier však klub na konci sezony opustil.
Pod novým koučem Perrinem už nedostával tolik prostoru, proto se Milan Baroš pro jarní část sezony 2007/08 stěhoval na hostování do Porstmouthu. Zde už však svůj 35gólový účet na britských ostrovech nerozšířil a po sezoně opět měnil působiště, když zamířil do tureckého Galatasaraye Istanbul. Přesto si s Porstmouthem připsal další trofej, zisk FA Cupu.
Střelecké probuzení v Turecku
Zde český střelec opět ožil. V premiérové sezoně hned v lize obstaral 20 branek a stal se nejlepším střelcem turecké Süper Ligy. Také v následujícím ročníku měl k podobnému úspěchu skvěle našlápnuto, v derby s Fenerbahce však utrpěl dvojnásobnou zlomeninu chodidla a na čtyři a půl měsíce opět vypadl ze sestavy.
Po návratu to byl opět starý dobrý Milan Baroš. Celkově naskočil vinou zranění pouze do sedmnácti ligových duelů, přesto v nich zaznamenal jedenáct branek. Zdravotní trable ho však pronásledovaly i nadále a také v ročníku 2010/11 ho pustily pouze do sedmnácti duelů. V nich zaznamenal velmi slušných devět branek.
Úvod následující sezony mu tolik nevyšel, na několik týdnů vypadl ze sestavy, ovšem i jako střídající hráč se dokázal hned několikrát prosadit. Proti Sivassporu zaznamenal svou celkově stou trefu v nejvyšších ligových soutěžích a stal se členem Klubu ligových kanonýrů. V lednu ale přišlo svalové zranění, v závěru ročníku následované zlomeninou nosu a jaro tak pro Baroše zdaleka nebylo ideální.
Ročník 2011/12 zakončil Galatasaray ziskem tureckého titulu, trenérovi Fatihu Terimovi však přestal český útočník zapadat do herní koncepce, ofenzivní řady klubu navíc vystužil Didier Drogba. Na podzim již do hry nezasáhl a v únoru se stěhoval na hostování do Baníku Ostrava. Působení v Galatasarayi tak zakončil se 48 góly v 93 zápasech, což znamená střelecky nejúspěšnější období v jeho kariéře.
Návrat do Česka
Zpět v české lize se první dvě utkání postupně rozehrával, hned ve třetím duelu ale sestřelil Hradec Králové hattrickem a zajistil svému celku výhru 3:0. Celkem zaznamenal na jaře pět gólů. V létě ale opět zamířil do Turecka, kde se stal posilou Antalyasporu. Po nepříliš povedeném podzimu si v prosinci přetrhl přední křížový vaz a poškodil postranní vaz v koleni a pro zbytek sezony dohrál.
V září 2014 se tak definitivně rozhodl pro návrat do České republiky. Znovu se upsal Baníku Ostrava a po pozvolném návratu po zranění naskočil do jedenácti ligových zápasů, v březnu se navíc poprvé v kariéře prosadil proti Slovanu Liberec, když přispěl k remíze 3:3. Vzhledem k ostré kritice poměrů ve vedení klubu mu však Baník nenabídl prodloužení smlouvy a Baroš se tedy poprvé v kariéře stěhoval do jiného českého působiště.
Služby zkušeného kanonýra si zajistila Mladá Boleslav, kvůli drobným zdravotním potížím však v úvodu sezony nedostával na hřišti příliš prostoru a trenér Karel Jarolím na něj tolik nesázel ani v následujícím průběhu ročníku. Přesto Baroš zasáhl do 21 duelů, v nichž zaznamenal šest branek. Mladé Boleslavi dopomohl k zisku MOL Cupu.
Nyní se rozhodl rozvázat svůj dvouletý kontrakt ve středočeském městě a namísto toho se stal posilou našeho týmu. Zde by měl přinést do kabiny chybějící zkušenosti. Těch má na rozdávání také ze své bohaté reprezentační kariéry.
Historicky druhý nejlepší střelec české reprezentace
V národních výběrech se Baroš objevoval už od svých patnácti let. Zahrál si například na olympijských hrách v Sydney v roce 2000, kde se však České republice nepodařilo postoupit ze skupiny. Ve stejném roce si na mistrovství Evropy hráčů do 21 let dokráčel pro stříbro. Ještě většího úspěchu však dosáhl s jednadvacítkou o dva roky později.
Tehdy byl totiž například s Petrem Čechem členem zlatého výběru, který dokráčel až na evropský trůn. Tou dobou už měl ovšem Milan Baroš za sebou také debut v reprezentačním A-týmu. Ten si odbyl 25. dubna 2001 proti Belgii, kdy zaznamenal také svou premiérovou branku v národním týmu.
Postupně se vypracoval mezi nejlepší kanonýry české historie. Kromě bronzového evropského šampionátu v roce 2004 se s týmem zúčastnil i mistrovství Evropy 2008 a 2012 a mistrovství světa 2006. Jeho zatím posledním duelem v národním týmu byla porážka ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 2012 s Portugalskem, po němž ukončil reprezentační kariéru.
Celkem tak za reprezentační áčko odehrál 93 zápasů, v nichž obstaral 41 branek. V historické tabulce je na tom lépe pouze Jan Koller.
Od sezony 2016/17 sváže Milan Baroš kus své bohaté kariéry také se Slovanem. Nezbývá než této velké osobnosti českého fotbalu popřát U Nisy co nejvíce úspěchů!
