Daniel Pudil se, spolu se svými spoluhráči z reprezentace, připravuje na páteční barážové utkání. Bývalý hráč Slovanu si před dnešním odpoledním tréninkem našel čas, aby poskytl rozhovor internetovým stránkám našeho klubu. Dan odehrál za Slovan 70 ligových zápasů, ten poslední by ale nejspíš raději nehrál.
Dane, před čtyřmi lety jsi opustil Liberec. Co je u tebe nového za ty čtyři roky?
Daniel Pudil: Tak určitě víš, že jsem rozšířil sbírku titulů. Teď už mám tři. Hned po odchodu ze Slovanu jsem získal titul se Slavií. No a podařilo se mi vyhrát ligu i v Belgii. Teď budu bojovat o účast na EURU. Takže po té fotbalové stránce je to fajn. No a po té osobní? No tak to je ještě lepší. V lednu se nám narodil kluk, takže prožíváme krásné časy. Budu rád, když to dobré období potvrdíme postupem přes Černou Horu.
K reprezentaci se ještě vrátíme, teď mě spíš zajímá ta Belgie. Už tam jsi tři roky, to ti asi bude brzy končit smlouva.
Daniel Pudil: Jo, je to tak. Hraju čtvrtou sezónu. Smlouvu mám do června, takže uvidím, jak se to vyvrbí. Já jsem v Genku spokojenej. Zažil jsem tady báječné chvíle a to rozhodování bude strašně těžké a složité. Bude záležet na tom, jaké budou nabídky, s čím přijde manažer i co nabídne současný klub. Nechci se tím zabývat na jaře, chci mít jasno nejpozději v lednu. Může se stát cokoli a já na to chci být připravený. Takže uvidíme, určitě ti teď na pevno neřeknu zůstávám v Genku nebo odcházím tam a tam.
Kdybys měl srovnat belgickou ligu s Gambrinus ligou, jaká slova bys použil? Jde mi o kvalitu, zázemí, sportovní úroveň.
Daniel Pudil: No ve vší úctě bych ti řekl, že to je nesrovnatelné. Především v tom okolí. Gambrinus liga i belgická liga mají dobrou úroveň, ta belgická je ale určitě lepší. V čem je ale markantní rozdíl je prostředí, ve kterém se obě soutěže hrají. V Belgii se chodí na fotbal ve svátečním, lidé to mají jako událost, přijdou dvě hodiny před zápasem, užívají si to. A i když se nám třeba nedařilo, tak stejně přišlo 25 tisíc lidí. Za každou cenu nám všude dávají najevo, že nás podporují. Nikdo tam nezávidí, nepokřikuje vulgarity. V tom je to fakt strašně jiné. Myslím, že lidé jsou na svůj klub hrdí. Alespoň u nás to tak je.
Jaká soutěž by tě případně lákala? Máš nějakou vysněnou?
Daniel Pudil: Takhle to úplně říct nejde. Ale asi by mě lákala španělská liga. Jsou to mistři světa i Evropy, hraje se tam krásný, technický fotbal. Jsou tam momentálně asi nejlepší fotbalisté světa, takže ano, Španělsko by mě lákalo. Rád bych ale zkusil třeba i Bundesligu. Ta soutěž má ohromnou kvalitu. Tyhle dvě ligy bych si rád zahrál.
Jak už jsi řekl, rozšířil si svou sbírku titulů. Gambrinus ligu jsi vyhrál se Slovanem a pak i se Slavií, s Genkem jsi mistrem Belgie. Můžeš ty tituly trochu srovnat? Asi to není úplně fér otázka, ale který je ten úplně nej?
Daniel Pudil: No to fakt není (smích). Tak samozřejmě, že ten titul s Libercem byl naprosto fantastickej. Nikdo ho od nás nečekal, odešel trenér, odešlo asi šest hráčů ze základu a my jsme přesto udělali titul. To byl šok pro všechny. Ten titul byl báječnej! Ale já si užil i druhý titul se Slavií, také to bylo fajn. Titul v Belgii byl naprosto neskutečnej v tom, jakým způsobem jsme ho slavili. Představ si, že s tebou na stadionu slaví 25 tisíc lidí, kteří jsou hrdí na svůj tým. Dva dny po zisku titulu jsme jeli v otevřeném autobusu spanilou jízdu městem a přijeli jsme na náměstí, kde čekalo téměř 50 tisíc lidí. To bylo fakt neskutečný! Vím, v Liberci jsme se taky sešli na náměstí, bylo tam řekněme 7 tisíc lidí a bylo to super. Ale těch 50 tisíc lidí mi vzalo dech. Takže ne, srovnávat to nejde. Na druhou stranu první titul je první titul.
Vzpomínáš si na svůj poslední zápas za Slovan?
Daniel Pudil: (chvíli přemýšlí) Nebylo to v Ostravě? Jo, to je ten zápas co jsem dostal červenou, že jo? Tak to si pamatuju naprosto přesně. Nejdřív šel ven Koště (Pavel Koštál) a snad minutu po něm já. Jo, tak to není dobrá rozlučka s klubem, kde jsem prožil krásný léta … Na druhou stranu si vzpomínám, že když jsem přijel do Liberce se Slavií tak mi to dali fanoušci docela sežrat. Tehdy mě to mrzelo, ale možná jsem si to i zasloužil. To je jedno, je to pryč. Třeba jednou ve Slovanu zakončím kariéru a budeme na to s úsměvem vzpomínat. Mám Liberec rád a rád na něj vzpomínám. Jak říkám, byly to nejkrásnější roky, které jsem prožil v Čechách.
Zítra tě čeká utkání proti Černé Hoře, prý bys měl být v základu. Jak vidíš našeho barážového soupeře?
Daniel Pudil: To jestli budu hrát, záleží samozřejmě na trenérech. Já jsem připraven poprat se o postup na Euro. Všichni víme, že jsme mohli dostat těžší soupeře, na druhou stranu vůbec není na místě Černou Horu podceňovat. Vždyť byli druzí ve skupině, sehráli skvělé zápasy proti Anglii. Určitě to nejsou žádní nazdárkové. Čekají nás těžké duely. Nic snadného!
