Jak moc se mužstvo juniorky během letní přestávky a přípravy obměnilo? Odešli nám ti nejzkušenější hráči, jako Čuřík, Šustr, Chlumecký, Barac, Da Silva nebo Dudek. Naopak nás doplnili kluci, kteří přišli z kategorie dorostu, tedy Ondra Lehoczki, Miroslav Dvořák, Pavel Baláž, Petr Petr. K tomu přišli i někteří mladší hráči, Dominik Gembický, což je ročník 1999, a Kristian Michal, který je dokonce ročník narození 2000. Novou tváří je i Savo Djokić, který přišel ze Srbska. Jeho příchodu pomohl Miloš Bosančič. Jinak tu zůstali kluci jako Heppner nebo Blažek, kteří tvoří tu stávající osu týmu.
Doplní tým také někdo z hráčů, kteří tu byli na zkoušce? Bylo tu víc kluků. Třeba dvojice Chorvatů, Marko Simić a Luka Lemić, ale ti s námi byli jen asi tři dny. Stejným způsobem tu byl i třeba Ruslan Kosheliev z Ukrajiny, ale ani on s námi nebude pokračovat, a to platí i o mladém Stanislavu Svetlošákovi ze Slovenska. Šlo o talentované hráče, ale u některých to byly administrativní důvody a u některých cena, proč tady nakonec nejsou.
Jak byste současný kádr charakterizoval? Tým, co máme, je oproti loňsku o něco mladší. Dá se tedy očekávat, že bude mít také trochu jiný projev. Nechci úplně říct, že by byl pracovitější, protože pracovitý byl i loni, ale spíš takový houževnatější a snaživější. Uvidíme, co nám ukáže sezona. Odešla nám zkušenost a fotbalovost, kterou by jsme chtěli nahradit dravostí a nadšením.
U juniorky jste nahradil Pavla Čapka. Jak k této změně došlo? S Pavlem Čapkem jsme tu spolu byli minulou sezonu. Od vedení pak přišlo rozhodnutí, že dojde k takové rošádě. Tedy že se Petr Papoušek posune jako asistent k juniorce, já budu hlavním koučem a Pavel Čapek půjde místo Papéna k týmu U17. Bylo nám řečeno, že se to za rok může znovu měnit, ale také nemusí. Vše se bude odvíjet, jak si to vyhodnotí vedení. Cílem je, aby se trenéři u kategorií střídali.
Jaké to pro vás je spolupracovat v akademii se svými bývalými spoluhráči, tedy například právě s Petrem Papouškem nebo Pavlem Čapkem? Je to perfektní. S Pavlem Čapkem vlastně spolupracujeme od začátku akademie, kdy on trénoval sedmnáctku a já šestnáctku. Teď jsme spolu byli rok v juniorce a myslím, že nám ta spolupráce skvěle klapala. Aktuálně se tam pro změnu posunul Petr Papoušek a opět to je skvělý kolega.
Dříve jste působil jako kouč devatenáctky. Jak na toto období vzpomínáte? To se tehdy moc nepovedlo. Byl jsem tam tři roky. Dvakrát jsme soutěž udrželi, ale potřetí už to nevyšlo. Moc mě to mrzelo. Do poslední chvíle jsem myslel, že to zvládneme. Přímému sestupu jsme se sice vyhnuli, ale spadli jsme do baráže a tu projeli. Je už asi zbytečné se k tomu vracet. Důvody jsme si vyhodnotili. I tak mě to ale mrzí, protože jsme tím ztratili první dorosteneckou ligu.
Jsou důsledky sestupu z nejvyšší soutěže pro akademii zásadní? Nehrajeme nejvyšší soutěž a kluci v devatenáctce tak nemají možnost konfrontace s nejlepšími hráči v republice, což je samozřejmě komplikace. Na druhou stranu nám jde především o to, abychom vychovali jednotlivé hráče a ty posunuli do A-týmu, což nám to úplně neznemožňuje. Když je hráč dobrý, tak se prosadí. Třeba Václav Černý, který je teď v Ajaxu Amsterdam, nikdy nehrál nejvyšší dorosteneckou ligu. Byl tehdy v Příbrami, ale stačí se podívat, kde je dnes. Samotná dorostenecká liga ještě nezaručuje, že tu bude růst jeden talent za druhým. Samozřejmě je ale lepší, když mají hráči srovnání s těmi nejlepšími.
V červnu jste se stal držitelem nejvyšší trenérské UEFA Profi licence. Co toto studium obnáší? Nejtěžším parametrem je asi už dostat se tam. Na přijímačky se hlásí třeba 150 lidí, ze kterých vyberou pouze 22. Potkal jsem tam spoustu známých lidí, třeba bývalých hráčů, kteří ale pak sítem přijímaček neprošli. Když už se tam dostanete, a jste trošku pracovití, tak to podle mě jde zvládnout. Nechci říct, že to zvládne úplně každý, ale když se na to nevyfláknete a snažíte se, tak to jde.
Co konkrétně se budoucí trenéři během kurzu učí? Skládá se to z předmětů anatomie, fyziologie, pedagogiky, psychologie, managementu a z praxe. Teoretické věci se musíte naučit. Prochází se písemnými zkouškami a pak jsou tam dvě semestrální zkoušky, vždy po půlroce. Všechny testy a zkoušky musíte zvládnout. Kromě jednotlivých předmětů je samozřejmě zkouška ještě z pravidel fotbalu a trenérské etiky. A k tomu se přidávají praktické zkoušky.
Předpokládám, že její součástí je využití získaných poznatků v praxi? Navštěvovali nás tam zkušení trenéři jako Vítězslav Lavička, Verner Lička, Josef Csaplár, Václav Kotal, Pavel Vrba nebo Jaroslav Hřebík. Ti posuzovali náš trénink v praxi. Měli jsme úkol, třeba přenesení těžiště hry, dostali jsme téma, na které jsme museli vytvořit tréninky, a potom jsme takový trénink vedli jako hlavní kouč. Zkušení trenéři nás pak hodnotili a určovali, jestli jsme prošli nebo ne. No a pak musíte ještě projít závěrečnými zkouškami.
Z čeho se skládají? Ty se skládají ze tří částí. První je ústní, kdy si vylosujete téma. Třeba překonání obrany, přechod do útoku, a podobně. Další část závěrečné zkoušky je natočení vlastního tréninku, kde se sleduje, jak ho vedu nebo jak se při něm chovám a zda je to vše v pořádku. To se musí před komisí obhájit. Třetí částí je diplomová práce, která mohla být psaná nebo formou videa. U mládežnické profesionální licence jsem práci psal, tak jsem si tentokrát vybral video. Natočil jsem metodické video o presinku. Jeho součástí jsou herní cvičení, nácvik a poté ukázky přímo ze zápasů, zda se to dařilo nebo ne. To se pro změnu obhajuje u další komise. Když to vše zvládnete, dostanete diplom a je z vás trenér. (úsměv)
Takže jde o takovou vysokou školu trenérského řemesla. Dá se to tak říct, je to ta nejvyšší licence, kterou můžete v Česku získat. Já si prošel úplně všechny, protože existuje i profi licence zaměřená na mládež. I tu jsme s Petrem Papouškem absolvovali, máme to tedy opravdu úplně kompletní. Samotná licence ale trenéra nedělá.
Jak to myslíte? Buď trenérem jste, nebo ne. Licence je jen takové potvrzení, že trenéra můžeme dělat a že víme, jak na to jít, ale úspěšného trenéra z vás sama neudělá. I tak jsem však moc rád, že jsem si celým tím koloběhem prošel. Musel jsem se vše naučit a zjistit, co se jak a proč dělá. Hrozně moc mi to dalo.
Považujete v tomto ohledu za výhodu, že jste sám bývalým hráčem a zažil jste i spoustu zkušených trenérů, kteří vás vedli? Vždycky jsem se snažil si něco od svých trenérů vzít. Každý má své silné a slabé stránky, takže jsem se snažil převzít spíš to, co se mi zdálo jako ta silná. Z toho se teď snažím čerpat. K tomu mohu sahat i do nějakých hráčských zkušeností, kterých také snad není zrovna málo.
A to vše jste doplnil teoretickými znalostmi ze studia. V tom mi to právě hodně pomohlo. Byl jsem takový ten praktik, kdy jsem čerpal hlavně ze své hráčské praxe. Ale během školy jsem se k tomu naučil také řadu teoretických věcí, co jsem neznal. Když jsem končil s fotbalem, říkal jsem si, že prostě budu trénovat a bude to v pohodě. No, tak úplně v pohodě to opravdu není! (úsměv)
Máte ze své hráčské kariéry nějaké trenérské vzory? Snažím se spíš brát od každého něco. V lize byl mým prvním trenérem bouřlivák John, tedy Petr Uličný, v žácích mě zase vychovával Bob Pánik, který byl takovým mým druhým taťkou. Dal mi základy. Z Johna si beru takovou tu správnou lidskost. Dokázal člověka takříkajíc zjebat na dvě doby, byl přísný, ale zároveň spravedlivý. Od něho se snažím vzít si takovou jednoduchost a nedělat ze všeho velkou vědu. Po něm mě zase vedl Josef Csaplár, který z toho naopak vědu dělal - pracoval s videem a podobně, což bylo opět zajímavé. A pan Škorpil... Pokud byl Bob Pánik můj fotbalový táta, tak tohle byl zase takový můj fotbalový děda (úsměv). Snad se neurazí, určitě pochopí, jak to myslím. Pod jeho vedením a trenérem Csaplárem jsem zažil největší úspěchy mé kariéry. Vedl mě i Karel Jarolím, který je direktivní a přísný. Musel bych tímhle způsobem jmenovat všechny, protože měl opravdu každý něco.
Kdo je naopak vaším vzorem v současné době? Musím hlavně poděkovat kolegům z naší akademie, jako jsou např. Jiří Kaiser, Petr Myslivec, Milan Šimoníček, Pavel Čapek a všichni další. Na začátku kariéry jsem toho od nich hodně pochytil, se vším mi pomohli. No a aktuálně se snažím přebírat zkušenosti od Luboše Kozla. Dřív mě trénoval, teď jsme pro změnu kolegové, protože mu dělám asistenta u reprezentační devatenáctky. Hodně se tím učím. Patří mezi české trenérské špičky.
O víkendu odstartuje vašemu týmu nová sezona. Juniorská liga se nově rozdělila na českou a moravskou část, jak se na tuto změnu díváte? Možná je výhoda, že nemusíme např. až do Třince a ubude cestování. Na druhou stranu by se mi víc líbil model, kterým se hrálo v minulé sezoně. Hráli jsme se stejným soupeřem, jako áčko, akorát s opačným pořadatelstvím. Bylo to takové zajímavější. Ale třeba bude tento model fungovat lépe.
Mohl by být systém, kdy se bude hrát odděleně a teprve poté dojde na smíšenou nadstavbu, atraktivnější? Jistě, mohlo by to fungovat. Bude to takové prestižní, každý se bude snažit dostat do té šestky, která postoupí do bojů o titul. Jsem věčný optimista a věřím, že to bude zajímavý formát. Hlavně ale doufám, že se budou kluci zlepšovat a že se podaří vychovat z nich hráče pro dospělý fotbal. To je v této kategorii nejdůležitější.
