Předpokládám, že předchozí sezonu hodnotíte jako úspěšnou? To rozhodně, a po všech stránkách. Jen velmi těžko bych hledal nějaká negativa. Přijde mi to až neuvěřitelné, když jsem sem před rokem přicházel, vůbec jsem netušil, co mě čeká, protože Slovan nebyl v jednoduché situaci. Navíc odešli další hráči, přišla celá řada nových. I přesto se nám postupně podařilo postoupit do skupiny Evropské ligy, od začátku sezony až do konce hrát na špičce tabulky a hlavně tu vytvořit takové prostředí, do kterého jsme se všichni těšili. Celý tým táhl za jeden provaz. Poznal jsem tu spoustu skvělých lidí. Největším zážitkem pro mě byl zápas s Marseille, kdy jsme vyprodali stadion a bojovali o postup do jarní části Evropské ligy.
Takže negativa na předchozí sezoně žádná nevidíte? Za ten rok jsem tu zažil jen to hezké. Až z toho mám trošku strach, co bude následovat, zda dokážeme tu linii udržet. Možná mě mrzí akorát ten případný postup do jarní fáze, takhle blízko bychom zas hned tak být nemuseli. Chybělo nám uhrát v Braze nebo s Marseille tak tři nebo čtyři body, ale uteklo nám to. Nebyli jsme v úplně jednoduché situaci, neměli jsme s kým hrát a řada kluků nastupovala s injekcemi. V Braze nám to uteklo, vedli jsme 1:0 a pak nám ještě neuznali regulérní gól. Také s Marseille to bylo pěkné utkání, ale nezvládli jsme ho. Neříkám, že jsme měli postoupit, bylo vidět, jakou kvalitu soupeři měli, ale nějaká šance tam byla a my ji zkrátka nevyužili. To jediné mě možná trošku mrzí.
Pohled na předchozí sezonu vypadá téměř jako skvělá jízda od začátku ročníku až po jeho úspěšný závěr. Bylo to tak také ve skutečnosti? Musím říct, že ze začátku to tak idylické nebylo. Zpočátku tu byla parta afrických hráčů, která si jela svůj vlastní diskopříběh a kabinu akorát rozdělovala. Navíc tu byla spousta kmenových hráčů, kteří se vraceli z hostování, my jsme přivedli řadu dalších, ať už z druhé ligy nebo odjinud. V jednu chvíli nás trénovalo snad přes třicet. Vztahy se tvořily postupně. Za prvé tím, že se nám dařilo, za druhé pak také díky tomu, že tu jsou povahově skvělí kluci tvořící jádro týmu. Nejvíc nám v zimě pomohl odchod Delarge. Dneska už můžu říct, že to bylo tady asi největší zlo. To, že pak odešli Šury s Pavlasem, sice rána byla, ale právě i díky tomu, že z kabiny odešel článek, který dělal takový neklid, se nám podařilo úroveň udržet. Od té doby se to v kabině uklidnilo a jaro bylo takové, jaké bylo.
V kádru se během přípravy prostřídala spousta hráčů, mnozí členové pozdější základní sestavy začínali na lavičce. Jak těžké bylo skládat tým dohromady? Těch hráčů jsme měli hrozně moc. Navíc to pro kluky byl složité z toho důvodu, že se do konce předchozího ročníku hrálo o záchranu. Hráli tak, aby se udrželi, a najednou jsem přišel s trochu neortodoxním stylem. Například pro stopery to bylo hodně náročné. Tím, že jsem Davida Hovorku trénoval, věděl, co budeme hrát, a Ondra Švejdík hrával podobný styl ve Spartě, byli tu také Karišik a Pimpara. Lukáš Pokorný měl s tím herním stylem trochu problém, bylo to zcela odlišné oproti tomu, na co byl zvyklý. Vím, že z toho byl špatný a zlomený, ale tehdy jsem mu říkal, že to sice bude těžké, ale do budoucna ho to posílí. Bylo to hodně o něm, že na to byl ochotný přistoupit. Je obdivuhodné, kam se za ten rok dostal. Podle mě dojde po mistrovství Evropy k určité generační obměně v reprezentaci a on je hráčem, který by se tam mohl objevit. Má skvěle našlápnuto, nejen díky dovednostem, ale také kvůli svému přístupu.
V průběhu minulého léta posiloval Slovan zejména o hráče z druhé ligy, které jste ovšem velmi dobře znal. Byli pro vás následně oporou při prosazování nové herní koncepce? Myslím si, že nám to hodně pomohlo. Znali mou herní filozofii, krom toho byli výborně kondičně připravení. Navíc tu byla páteř v podobě Davida Pavelky, kterého jsem dřív trénoval a věděl, o čem náš fotbal bude. Hodně tomu přispěl i Marek Bakoš, který zase něco podobného zažil v Plzni, a Pepa Šural, kterému to nesmírně vyhovovalo. Ostatní se museli přizpůsobit a nabalit. Jako například Vláďa Coufal, který se za poslední rok nesmírně změnil. Dřív to byl takový vrhač autů, teď se z něj stal pevný článek základní sestavy. Hráče jsme také trochu přeházeli na různé posty. Šury dřív hrál například napravo, někdy v prostředku, a vlevo nikdy nastupoval. Prvních čtrnáct dní prskal, že musí hrát na levé straně, ale pak mu to začalo vyhovovat. David Pavelka se zase v sestavě posunul až ke stoperům, Honza Sýkora si odbyl premiéru na levém beku... Přesuny hráčů nám nakonec hodně pomohly.
Často se mluví o tom, že k úspěchu jsou potřeba zkušenosti. Váš tým přitom sestával zejména z mladých a nepříliš zkušených hráčů, přesto dokázal uspět. Čím to bylo? Když nad tím přemýšlím, ani nevím, jak se to povedlo. Když nenastupoval Marek, byl nejstarším hráčem na hřišti Pepa Šural, kterému bylo 26 let. Obrana byla v průměru okolo jednadvaceti let. Do toho trenéři z druhé ligy, já byl nejmladším trenérem v Synot lize, dál pomalu dvacetiletí brankáři... Nevím, kde se to v nás vzalo, ale svědčí to o našem charakteru a mentální stránce týmu. Kluci byli hrozně silní. Viděl jsem to třeba během zápasu ve Splitu. Čekalo nás těžké utkání, na které jsme se dlouho připravovali, a klobouk dolů, jak to kluci zvládli. Tomáši Koubkovi bylo dvaadvacet, Lukáši Pokornému dvaadvacet, Davidu Hovorkovi jednadvacet, do toho tam byli Lukáš Bartošák a Zdeněk Folprecht z druhé ligy a tak bych mohl pokračovat. Ale už tam jsem z našeho týmu cítil sílu. Deset bojovníků vždy porazí deset fotbalistů, kteří nebojují. Srdce našeho týmu bylo obrovské. Bylo to znát i na jaře, když jsme jeli do Boleslavi, věděli jsme, že individuální kvalita je na jejich straně. My jsme to nahrazovali bojovností, běhavostí a nezdolností. V kombinaci s dovednostmi nás to dovedlo tam, kam nás to dovedlo. Největší motiv do další sezony je ten, že musíme zůstal pořád stejně hladoví, nesmíme se nechat uspokojit.
V průběhu minulého ročníku každopádně mladí hráči nabrali spoustu zkušeností, nejen v Evropské lize, ale také v bojích o nejvyšší příčky. To bude jistě pro tým výhodou? To rozhodně. Důležité je, aby nám tu ti hráči i zůstali a mohli ty zkušenosti prodat. Co se týče Hovorky, Pokorného, Sýkory, Bartošáka, Folprechta nebo Breiteho rozhodně došlo k vzestupu a jsou teď o mnoho zkušenější. Ale je tam stále ten velký vykřičník, nesmíme se nechat ukolébat, že to přijde znovu a tentokrát tak nějak samo. Je za tím strašně moc práce. Viděli jsme to na jaře na Dukle, kde se nám první kolo herně ani výsledkově vůbec nevydařilo. Špatný byl i přístup, dělali jsme hrozné chyby směrem dozadu. Přesto jsme to dokázali v zápase s Jabloncem další týden zlomit. Nit mezi úspěchem a neúspěchem je hrozně tenká a musíme si ji hlídat.
Nakousl jste neúspěšný první jarní duel s Duklou. Ještě před ním během přestupního období opustili tým David Pavelka a Josef Šural, naopak váš tehdejší konkurent, Slavia, posiloval. Měl jste v té době strach, že by se do té doby slibně rozjetá sezona nemusela vyvíjet dále tak úspěšně? Nebylo mi úplně lehko. Odešli strašně důležití hráči, což může někdy narušit harmonii v týmu. Herně jsem zas až takový strach neměl, protože jsem si Egona vyvzdoroval a věděl jsem, že má schopnosti zacelit díru vzniklou Šuryho odchodem. Myslím, že to na jaře i ukázal. Jsem rád, že se chytil i Radim Breite, nebyl to vůbec jednoduchý transfer a Teplice se ho nechtěly vzdát. Tady se mu navíc moc nevěřilo. Trefili jsme se ale do dvou hráčů, kteří dokázali Pavlase a Šuryho nahradit. Zásluhou lidí okolo jsme dokázali nahradit také jejich mentalitu. Nakonec nás to celé posílilo.
Slovan se začal prezentovat kombinační hrou, přešel tedy na odlišný styl fotbalu, než který byl pro tento tým v minulosti obvyklý. Dá se očekávat, že v něm budete pokračovat? Určitě to máme v plánu. Doufám, že nám k tomu pomůže i nová hrací plocha, doma by to nyní mohlo být mnohem jednodušší. Diváci kolikrát nadávali, že hráč nedokáže správně odcentrovat, ale když pak jste přímo u hrací plochy a vidíte, jak míč najednou na drnu o pět centimetrů poskočí, těžko se s tím může hráč vyrovnat. Chceme hrát kombinační fotbal, protože to je podle mě hlavní cesta k tomu, abychom mohli být úspěšní i v Evropě. Když nemáte v držení míč, týmy vás prostě semelou. Důležité také je, aby v ofenzivě byli hráči, kterým to bude vyhovovat. Před rokem jsem říkal, že bychom se rádi vydali na cestu, která tu předtím nebyla. Slovan byl vždycky týmem známým pro svou tvrdost, neústupnost. Hráli tu fotbalisti jako Nezmar, Gecov nebo Fleišman, zkrátka válečníci. My jsme do toho chtěli dát víc fotbalovosti, což si myslím, že se nám povedlo. Rozhodně z toho nechceme ustoupit.
Po velmi dlouhé době jste prvním trenérem, který dostal ve Slovanu kontrakt na dobu určitou. Považujete to za jasné vyslovení důvěry ve vaši práci? Rozhodně. Musím říct, že to ani nebyl hlavní bod našeho vyjednávání. Smlouva na dobu určitou byla hlavně přáním našeho majitele. Toho si hrozně vážím, když mi to oznamoval, dodal, že něco takového tu dlouho nikdo neměl. Já byl ochoten pokračovat i v nastavení, které jsem měl ve smlouvě doteď. Nebylo to tedy žádným požadavkem z mé strany. Vnímám to jako obrovské ocenění a takovou tu nestandardní věc navíc. Opět mě to přesvědčilo, že se tu snažíme něco budovat dlouhodobě a vážně, chtěli bychom Slovan držet nahoře.
V předchozích sezonách se přitom pod Ještědem vystřídala celá řada koučů. Když jsem v létě přišel, říkal jsem s nadsázkou, že Slovan je takovým pohřebištěm trenérů a že bych to chtěl změnit. To se mi zatím povedlo, ale nechci předvídat, co může být dál. Všechno pozitivní se může hrozně rychle překlopit v negativní, ve finále jde hlavně o výsledky na hřišti. S hráči jsme po sezoně měli společnou večeři a když jsem viděl, jakým způsobem o Slovanu mluvili, jak ho vnímají a užívají si, že mohli být spolu, bylo to pro mě nejlepším okamžikem celé sezony. Mluvili o tom, že ať dostanou nabídku kdo ví odkud, chtějí tady zůstat. Já měl v tu chvíli jasno, že zůstanu. Společně jsme si tam přísahali věrnost Slovanu. (úsměv) Jsem rád, že to takto dopadlo a že se mnou bude pokračovat co nejvíce kluků.
Laťku jste si v minulém roce nastavili pořádně vysoko, je možné ji vůbec v další sezoně vyrovnat nebo překonat? To si ani nechci představovat. Postup do skupiny Evropské ligy, třetí místo... Navíc mě kapitáni týmů a trenéři zvolili druhým nejlepším trenérem sezony. To vše je hrozně velký závazek. Je to zároveň strašně těžký úkol, jen těžko to můžeme ve všech směrech dorovnávat nebo překonávat. Bude to hodně o přestupové politice. Liga je totiž nesmírně vyrovnaná. Na jaře jsme až na výjimky neodehráli zápas, kdy by byl jeden z týmů jasně lepší. Byly to strašně vydřené zápasy. Týmy jsou si velmi podobné, rozhodují jen detaily a maličkosti. Je to o složení týmu, filozofii a hlavně o charakterech na hřišti. V tuto chvíli ještě ani pořádně nevím, koho budu trénovat, takže je pro mě složité říkat, jak úspěšní budeme. (úsměv) To se začne rýsovat až během letní přípravy, kdy se nám bude dávat do kupy finální kádr.
Co plánujete před startem přípravy, která začne po polovině června? Rozhodně musím vyrazit na nějakou dovolenou. Sám na sobě to cítím. Loni jsem žádnou prakticky neměl, skončil jsem druhou ligu, měl asi čtyři dny pauzu a naskočil jsem do Slovanu. Během sezony jsme odehráli přes sedmdesát zápasů. Jsou to velké stresy, není to třeba příliš vidět, ale to, co jsem zažíval v posledních kolech proti Zlínu a Mladé Boleslavi, nebylo vůbec jednoduché. Potřebuji na chvíli někam vypadnout. A hlavně s rodinou. Moc často je nevidím, jsou v Praze a já tak nějak pendluju, nejvíc času strávím v Liberci. Mám kluka, kterému je pět let, a chci se mu věnovat. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo tak na tři týdny vypadnout a na všechno zapomenout. Pak budu týden před startem přípravy tady a s přípravou se na to zase vrhneme. Práce tu bude jistě hodně. O to víc se na to těším, když máme jasno, jak to bude.
Během té doby asi budete pečlivě sledovat, jaký kádr vám vlastně k letní přípravě nastoupí? Hráči už mají volno, zato my s Honzou máme teď nejvíc práce, protože stále řešíme kádr, kdo by mohl přijít a kdo odejde. V limitech Slovanu není tak jednoduché hráče přivést, rozhodují cifry. Slavia teď velkým způsobem zamíchala přestupovým trhem, není to vůbec snadné. Ve čtvrtek jsme například volali kvůli jednomu vytipovanému hráči a řekli nám, že na něj je nabídka Slavie za 15 milionů. Honza Nezmar to nebude mít jednoduché a rozhodně budeme často na telefonu.
V sezoně 2015/16 jste si užil spoustu pozitivních momentů a získal jste si přízeň fanoušků. Nemáte někdy strach z toho, že by se mohlo týmu přestat dařit a nálada fanoušků by se mohla naopak obrátit? Tak to ve fotbale zkrátka chodí. Hráč může dát spoustu gólů, ale pak nedá rozhodující penaltu a budou na něj všichni naštvaní. Sport je o emocích. Zrovna jsem si říkal, že musím trochu omezit házení čepic fanouškům, aby se to jednou nezvrhlo. Až třikrát prohrajeme, mohli by je začít házet po mně. (úsměv) Neřekl bych, že bych se toho bál, ale byl bych nerad, kdyby k tomu došlo. Byla by to známka, že se nám nedaří a že svou práci neděláme dobře. Ale hranice je často nesmírně tenká. Myslím si, že to je velmi vidět na posledních dvou sezonách. Stejný stadion, stejná atmosféra, stejné vedení klubu a stejní fanoušci, ale ty dvě sezony byly extrémně odlišné. Možná to bude i o určité trpělivosti lidí, kteří tu jsou. S jídlem roste chuť, mohlo se nám podařit někoho porazit a lidé tleskali, ale najednou se to pak začalo brát jako samozřejmost. Přišel nevydařený zápas se Zlínem a diváci pískali. Byli bychom rádi, kdyby nás fanoušci stále podporovali tak, jako doteď. Pokřik Libe, Libe, Liberec je takový, který vám jde pod kůži a hráčům to hrozně pomáhá. Vím, jak nás to tlačilo. Přesouvá se kotel, dochází k řadě změn a to obvykle nedělá moc dobře. Bude to opět o tom, jak tu sezonu nastartujeme.
Prvním soutěžním utkáním dalšího ročníku bude hned předkolo Evropské ligy. Jak náročné bude se na takový vstup do sezony připravit? Otázkou bude, jak dopadne los, a také to, co tu budeme mít za hráče. Nerad bych zažil, co před rokem, kdy nám hráči přicházeli třeba týden před prvním zápasem. Pak to nebylo vůbec jednoduché. Teď to bude hodně o tom, jak zapracují Honza a vedení. Kupříkladu nám tu zbyl Kevin Luckassen jako jediný útočník, jediné křídlo Dan Bartl a ani jeden podhrot. Záleží na Honzovi a dalších ve vedení, jak se podaří tým doplnit, a bude to stát také nějaké peníze. Podstatné je, abychom udrželi kostru týmu. Zadek nám funguje, máme to tam srovnané a došlo i na nějakou šňůru zápasů bez inkasování. Trošku z toho mám i brouka v hlavě. Loni jsme začínali doma ligu, teprve pak jsme hráli se Šmonou, což bylo jednodušší, protože tam byl ten ligový test, navíc v podobě Boleslavi. Hodně to rozhodlo o sezoně. Prohrávali jsme 0:1, ale dokázali jsme to před plným stadionem otočit. Na takové první ligové utkání se nedá zapomenout. Tentokrát ale budeme startovat už Evropskou ligou.
Máte pro další sezonu stanovené nějaké cíle? Jsme zase u toho, že s jídlem roste chuť. Minule to byl velký úspěch, že jsme postoupili do skupiny, teď by to mohli někteří brát jako takovou nechci říct samozřejmost, ale že by to zkrátka bylo dobré. Myslím si, že když jako trenéři budeme pracovat stejně, jako v loňské sezoně, kluci budou makat a lidé nám pomůžou, pak můžeme opět uspět. Vzpomínám si na ta chorea před Šmonou, kdy přes celou jednu tribunu byly vyobrazeny znaky týmů, se kterými se Slovan v Evropě utkal. To bylo fantastické. Když to vztáhnu směrem k fanouškům: Hrozně bych si přál, abychom všichni, trenéři, hráči i vy, zůstali stejní, jací jsme byli během minulé sezony.
