17.06.2014

Připomeňme si, jaká byla v podání Slovanu Liberec uplynulá sezona

Dominik Jakubec

Liberec – Již co nevidět začne příprava Slovanu na následující sezonu, ještě předtím si však připomeňme, jak se vyvíjela ta uplynulá. Dokáží liberečtí hráči podobnou jízdu zopakovat i v prvním ročníku nově přejmenované Synot ligy?

Evropská liga

Předchozí ročník začal Slovanu 18. července 2013, kdy poprvé nastoupil na půdě lotyšské Rigy. Jak se později ukázalo, ta byla paradoxně nejtěžší překážkou našeho týmu na cestě do Evropské ligy, když Liberec postoupil po venkovní porážce 1:2 a domácí výhře 1:0, na které měl lví podíl chycenou penaltou také Přemysl Kovář.

Dvojzápas s FC Curych ve třetím předkole pro nás sice nezačal příliš dobře, hned v páté minutě Švýcaři vedli, ve druhém poločase však na stadionu U Nisy došlo k obratu a do odvety jsme vstupovali s výhrou 2:1 na kontě. Stejný průběh se opakoval také na půdě soupeře – Curych od deváté minuty vedl, ve druhé půli pak Slovan otočil na konečných 2:1 a pohlídal si postup.

Radost po postupu přes Udinese

Závěrečný krok k proklouznutí do skupinové fáze Evropské ligy měl být ten nejtěžší, Liberec čekalo italské Udinese. Úvodní duel se hrál v přístavním Terstu a ukázal, že papírové předpoklady nemusejí vůbec nic znamenat. Slovan tehdy předvedl takřka bezchybný taktický výkon a ze svých protiútoků vytěžil maximum, což vedlo k vítězství 3:1. Tento výkon potvrdili svěřenci Jaroslava Šilhavého i o týden později remízou 1:1 a připsali si tak cenný skalp italského velkoklubu.

Los základních skupin přiřadil Slovanu atraktivní soupeře z prestižních evropských soutěží – bundesligový Freiburg, španělskou Sevillu a portugalský Estoril. Očekávání tak byla zpočátku spíše opatrná a o postupu do jarní fáze mluvili pouze největší optimisté.

Předpoklady vzaly za své hned v úvodních zápasech. Slovan nejprve v divokém utkání ve Freiburgu, kde padly také dvě červené karty, dokázal dohnat ztrátu dvou branek. Následovalo domácí střetnutí s nevyzpytatelným Estorilem, které jsme zvládli poměrem 2:1 a rázem po dvou zápasech drželi druhou příčku v tabulce.

Zápas se Sevillou Přemysl Kovář nedochytal

Následující dvojzápas se Sevillou byl dost možná nejtěžší zkouškou, vždyť náš soupeř nakonec celou Evropskou ligu ovládl! V domácím utkání Slovan dlouhou dobu vedl, deset minut před koncem však musel gólman Kovář zatáhnout za záchrannou brzdu, když před vápnem nedovoleně zastavil Baccu, a jeho náhradník Hroššo bohužel dvě minuty před závěrečným hvizdem kapituloval, utkání tak skončilo remízou. Slovenský gólman si zlepšil chuť o dva týdny později, kdy skvělým výkonem dopomohl týmu k remíze 1:1 ve Španělsku a naděje na postup byly i nadále vysoké.

Již v domácím utkání s Freiburgem si mohl Slovan setrvání v pohárech do jara pojistit. Německý celek však libereckým hráčům zkřížil plány, když U Nisy zvítězil 2:1, náhle tedy držel osud skupiny ve svých rukách on. Liberec musel v Estorilu nutně zvítězit a zároveň spoléhat na to, že Freiburg nepřehraje Sevillu, oba předpoklady se ovšem nakonec naplnily a na cestě z Portugalska mohly vypuknout oslavy.

Na Alkmaar již Liberec nestačil

Slovanu připadl v šestnáctifinále poměrně hratelný soupeř, nizozemský Alkmaar. Okolnosti však Liberci příliš nenahrávaly – v zimním přestupovém období opustili liberecké řady hráči základní sestavy jako Kušnír, Kelič nebo Rabušic, hned prvním jarním soutěžním duelem přitom měl být právě domácí zápas s Alkmaarem. Ten nakonec vyšel lépe Nizozemcům a zvítězili 1:0, i přesto byly ale šance před odvetou otevřené. Ve druhém zápase jsme po devatenácti minutách prohrávali, více než čtvrthodiny před koncem však Jevgen Budnik svou první soutěžní trefou v barvách Slovanu vyrovnal a z utkání bylo ještě drama do posledních minut. V těch bohužel dokázal Alkmaar s vypjetím všech sil postupovou remízu udržet, liberečtí hráči se ale rozhodně neměli za co stydět a jejich pohárová stopa tak bude jistě nějakou dobu vzpomínána.

Krom toho si nakonec Slovan odnesl jeden velmi zajímavý primát – pozdější vítěz Evropské ligy, FC Sevilla, dokázala porazit všechny týmy, na které narazila, tedy kromě jediného. A to právě Liberce.

Gambrinus liga

Na domácí scéně se náš tým poprvé představil koncem července na půdě Olomouce, kde do ligové sezony vstoupil vítězstvím 2:1. Kromě třetího kola, kdy Slovan na hřišti Mladé Boleslavi prohrál jasně 0:4, sbírali vítězství za vítězstvím a po sedmi kolech tak měli na svém kontě 18 bodů a drželi se v nejvyšších patrech tabulky.

Pak se ale forma Liberce poněkud zadrhla. Po remíze se silnou Plzní a porážce 0:3 z kopaček hráčů Baníku sice 29. září porazili Příbram 1:0, byla to ale poslední ligová výhra až do 2. března 2014! V té době také Slovan ukončil svou cestu Pohárem České pošty, když hned třetím kole nestačil na druholigovou Viktorii Žižkov a po nevydařeném penaltovém rozstřelu se z této soutěže velmi rychle pakoval.

Z Poháru České pošty vypadl Slovan ve 3. kole

Jediné, co mohlo fanoušky uklidňovat, bylo to, že po prohře v lize vždy následoval výborný výkon v evropských pohárech. Takto například před remízou se Sevillou Slovan prohrál na půdě Slovácka 2:4, před vítězstvím v Estorilu zase podlehli trápící se Slavii. Bylo to dáno i herní taktikou – styl Liberce spoléhal na pozornou obranu a rychlé protiútoky, což na evropské scéně platilo, na té domácí se pak ale Slovan proti některým defenzivně hrajícím soupeřům prosazoval špatně.

Od osmého do 16. kola vybojovali naši hráči pouze sedm bodů a zřetelně se projevoval poněkud užší kádr, kdy například v útoku za Michaela Rabušice neexistovala alternativa a na hrotu tak občas naskakoval stoper Jiří Pimpara. I přesto jsme ale zejména díky povedenému vstupu do sezony přezimovali na dostřel evropských pohárů.

Také díky příchodům zkušených hráčů Jana Rajnocha a Marka Jarolíma se v úvodu jarní části Slovan výsledkově zvedl. V úvodních třech duelech s Mladou Boleslaví, Jihlavou a Brnem vybojovali hned sedm bodů, navíc pro ně po vyřazení z Evropské ligy skončil náročný režim v podobě takzvaného anglického týdne.

Jedna ze zimních posil, Marek Jarolím

Pak ale přišlo zaváhání, když Liberec opět nedokázal porazit poslední tým tabulky. Nejprve na podzim remizoval 0:0 se Znojmem a tentokrát podlehl Bohemians 0:1. Následující derby proti rivalům z Jablonce Slovan ovládl a zvítězil jasně 3:0, o týden později ale přišlo tvrdé vystřízlivění. V Plzni zažil Slovan největší debakl v celé sezoně a po porážce 0:6 měli rozhodně nad čím přemýšlet, zvláště když Mladá Boleslav, se kterou jsme se přetahovali o třetí místo, pozvolna přidávala na obrátkách a její náskok se začal zvyšovat.

Z hrozivé prohry se sice hráči Slovanu oklepali a v dalším kole porazili Ostravu, pak ale přišly hned dvojité problémy. Nejprve kontroverzní porážka v Příbrami vinou dvou penalt, na které jistě Jan Rajnoch hned tak nezapomene, následně i nucená trenérská rošáda. Jaroslav Šilhavý se totiž dohodl s Jabloncem, že místní tým po sezoně převezme, což vyústilo v rozvázání jeho smlouvy a shánění nového kouče, který by dokázal Liberec dotáhnout do pohárů.

Ve zbytku sezony vedli Slovan David Vavruška a asistent Džimis Bekakis

Pro zbytek ročníku nakonec převzal kádr David Vavruška, který do té doby vedl juniorku, a začal vítěznou premiérou. Pod jeho vedením si Slovan poradil se Slováckem, dobrým příslibem byl také výkon předvedený v následujícím kole na půdě Sparty, přestože zde Liberec bodovat nedokázal. O to větším šokem pak byla porážka 1:4 na půdě zachraňujícího se Znojma. Naštěstí tou dobou bylo již jasné, že vzhledem k postupu Plzně a Sparty do finále Poháru České pošty bude stačit ke kvalifikaci do předkol Evropské ligy i čtvrté místo, i tak ale po této prohře získaly lepší výchozí pozici Teplice.

Právě následující kolo se ukázalo jako klíčové, svedlo totiž dohromady dva přímé konkurenty – Liberec a Teplice. Domácí Slovan vedl zásluhou Davida Pavelky, a přestože Litsingi po zaváhání jinak jistého Lukáše Hrošša srovnal, navrátilec do sestavy Dzon Delarge strhl vítězství na stranu domácích, což v konečném důsledku velmi pomohlo postupu Liberce do evropských pohárů.

V nové sezoně povede tým jako hlavní trenér Samuel Slovák

To potvrdil Slovan o týden později, kdy zvítězil na půdě pražské Dukly, 30. kolo proti Olomouci tak bylo před domácími fanoušky už spíše formalitou. David Vavruška dal v tomto utkání šanci mnoha nadějným mladíkům a ti si nevedli vůbec špatně, remíza 1:1 nakonec poslala Olomouc do druhé ligy. Toto utkání bylo zároveň poslední pro Davida Vavrušku, který se v příští sezoně vrací zpět k juniorce.

V ročníku 2013/2014 také došlo k překonání jednoho velkého historického milníku - jako teprve třetí tým v historii české ligy jsme překonali mýtickou hranici 1 000 bodů, k čemuž došlo 19. dubna v zápase proti Slovácku. Za Spartou a Slavií je tedy Slovan třetím historicky nejúspěšnějším českým klubem.

Nyní ale už není čas na ohlížení se zpět. Již ve středu začíná Slovanu příprava na příští sezonu. Nezbývá doufat, že bude přinejmenším stejně úspěšná, jako ta předchozí. K dalším triumfům by měli naše mužstvo dovést jako hlavní kouč Samuel Slovák a jako asistent Jozef Valachovič.