Liberec – Slovan ovládl domácí zápas s Karvinou 1:0 po gólu Michaela Rabušice, který se po dvou minutách na hřišti prosadil z pokutového kopu. Na pozápasové tiskové konferenci hovořil o důležitém vítězství, trénování penalt a také o oslavách s libereckým kotlem. “Proč bychom neslavili gól společně s fanoušky, když jsme jeden tým,” říká mentor týmu Michael Rabušic.
Jak bys zhodnotil dnešní duel s Karvinou?
Těžké utkání. Byl to ten zápas, který máte v hlavě, že ho musíte zvládnout, že všichni od vás očekávají tři body. Myslím si, že jsme první poločas měli trochu svázané nohy a možná jsme byli i trochu nervózní. O přestávce jsme si ale něco řekli a druhá půle už měla trochu jiné grády a za tím gólem jsme si šli. Myslím si, že jsme ho poté zaslouženě také dali.
Rambo, gratuluji ke třem bodům. Věděl jsi dopředu, kam umístíš penaltu? Vypadalo to, že brankář Holec nebyl až tak daleko od úspěchu...
Já mám nějaký svůj styl, jak ty penalty kopu, zatím to nějak vychází. Samozřejmě se mi někdy stane, že ji nedám. To je normální. Čekal jsem na gólmana, on zase čekal, kam to kopnu. Tudíž skočil o něco později, a proto tohle nemohl chytit.
Říkáš, že druhý poločas měl jiné grády, ale přeci jenom se ozýval hvízdot fanoušků, kteří nebyli úplně spokojení s těmi nepřesnostmi. Svazovalo vás to? Jak jsi to vnímal tou dobou ještě na lavičce?
Asi podobně jako fanoušci. Bylo hodně nepřesností, ale jak jsem říkal, těch náznaků a příležitostí ve druhé půli bylo rapidně více než v první půli. Tam jsem viděl ten rozdíl. Terén byl těžký, takže nějaké nepřesnosti dokážu odpustit, ale potřebujeme tam tu bojovnost a nasazení do koncovky, což si myslím, že bylo až ke konci zápasu.
Byl to tvůj první kontakt s balonem při té penaltě? Bylo jasné, že to budeš kopat ty?
Ani nevím. Jestli nebyl jediný (úsměv)... Asi ano, musím zaklepat, že si na ně věřím. Trénuji to a už tam ani nebyl Ľubo (Ľubomír Tupta), že bychom se nějak dohodli. Nicméně jsem si věřil, takže nebylo o čem.
Stává se z tebe penaltový specialista? Ze 13 jsi v kariéře neproměnil pouze jednu...
To je sice hezké, ale jak jsem říkal, ono to jednou přijde. Jsem za to rád, jsem pokorný, že mi zatím něco jde. Pořád to piluji, trénuji a doufejme, že to vydrží, co nejdéle.
Takže se na ně na tréninku zaměřuješ dost často...
Tak je to jedna z činností ve fotbale. Předtím byla už penalta s Jabloncem, kde jsem už byl na hřišti, teď znovu. Já jsem tam od toho, abych byl na tyto situace připravený a je to jedna z možností, jak vstřelit gól. Myslím si, že se to u lidí dost podceňuje, protože ta penalta opravdu není jednoduchá. Je tam obrovský tlak, ti brankáři jsou dnes větší a rychlejší, takže je to důležité a musí se to trénovat tak, jako další situace.
Jak vidíš boj o první šestku?
Je to pořád dokola. Po každém zápase se o tom bavíme. Já jsem hlavně rád, že jsme zvládli tento zápas. Nebylo to jednoduché na hlavu. Zase jsme se tam o něco přiblížili, ale teď máme před sebou těžké zápasy, takže uvidíme, co z toho vytěžíme. Tohle byl pro nás klíčový zápas, který jsme zvládli, za to jsem rád. Můžeme jet s čistou hlavou na Slavii, odkud můžeme s sebou něco odvézt.
Jak vnímáš moment, kdy na stadionu diváci skandují tvé jméno? Jak si to užíváš?
Je to strašně příjemné. Jsem rád, že jsem se do této pozice nějak dostal. Lidé mě mají asi rádi, za to jim strašně děkuji. Snažím se odvádět to, co můžu. Doufám, že to ocení. Určitě mám dost nedostatků, ale snažím se jim to vynahrazovat těmito momenty. Za to jim moc děkuji.
Po gólu jsi hned běžel oslavovat ke kotli. Bylo to plánované? Jak sis to s nimi užil?
Rozhodně to nebylo plánované, bylo to prostě spontánní. Jde i o to, udělat lidem radost a je to i jejich zásluha, že kolikrát nás k tomu gólu dotlačí. Proč bychom to tedy neslavili společně, když jsme jeden tým. Za to jim děkujeme.
