Dne 18. 8. 2024 v domácím zápase proti FK Pardubice byl, po nešťastném střetu s hostujícím hráčem Janem Kalabiškou, k němuž došlo v 68. minutě, vyloučen hráč našeho klubu Ahmad Ghali. Rozhodčí Rouček nejprve střet vyhodnotil jako běžný faul ze strany našeho hráče. Následně ovšem po intervenci ze strany VAR toto své rozhodnutí přehodnotil a Ghalimu udělil červenou kartu na základě toho, že se měl dopustit tzv. surové hry. Komise rozhodčích FAČR následující den toto rozhodnutí svým stanoviskem potvrdila jako správné. Ve čtvrtek dne 22. 8. 2024 následně Disciplinární komise LFA udělila hráči dle § 42 odst. 3 Disciplinárního řádu FAČR trest zákazu činnosti v délce 2 měsíců.
V prvé řadě tímto klub potvrzuje, že rozhodnutí DK LFA považuje, s ohledem na znění disciplinárního řádu, za formálně správné a nemá k němu výhrad. Oproti tomu klub nesouhlasí s rozhodnutím sudího Roučka a stanoviskem Komise rozhodčích FAČR v otázce posouzení údajné surové hry ze strany hráče Ghaliho. Dle našeho názoru je jejich výklad pravidel fotbalu přehnaně formalistický a nesleduje účel předmětných norem.
K otázce surové hry:
Dle pravidel fotbalu je surová hra definována následovně.
„Způsob hry, kterým je ohrožena bezpečnost soupeře nebo při kterém je použito nepřiměřené síly nebo brutality, musí být potrestán jako surová hra.
Každý hráč, který v souboji o míč napadne soupeře zepředu, ze strany nebo zezadu s použitím jedné nebo obou nohou a s nepřiměřenou silou, nebo ohrozí bezpečnost soupeře, se dopouští surové hry.“
K naplnění této definice je tedy zapotřebí, aby „pachatel“ splnil alespoň jednu z následujících podmínek:
- Ohrozil bezpečnost hráče,
- Použil nepřiměřené síly nebo brutality.
Ohrožení bezpečnosti hráče je subjektivní kategorie, kterou je potřeba podrobit dalšímu výkladu. Jedná se o ohrožení života hráče? Jedná se o ohrožení zdraví hráče do takové míry, že hrozí podstatné a dlouhodobé snížení kvality i jeho běžného (tzn. nesportovního) života? Jedná se o ohrožení zdraví hráče do takové míry, že hrozí podstatné ohrožení jeho sportovní kariéry? Nebo „pouze“ její pozastavení na určitou dobu? Pokud ano, tak v jaké délce by rekonvalescence měla trvat? Považujeme za ohrožení i samotný pokus o surovou hru?
Ambicí otázek v předchozím odstavci je pouhá snaha poukázat na dlouhodobě nekonzistentní rozhodování rozhodčích ve věci otázky bezpečnosti hráče a v textu se dále nebudeme zabývat tím, jaká má být vlastně odpověď.
Jakkoli je zranění spodní části těla pro hráče nepříjemné a může mít v nejhorších případech zásadní negativní dopad na kvalitu života hráče, zpravidla taková zranění nemají potenciál zásahu do „bezpečnosti“ hráče v takové míře jako zásah do hlavy hráče nebo do oblasti krku, přičemž některé takové zákroky nebyly v posledních sezónách rozhodčími řádně potrestány. Komise v takových případech často vydala stanovisko, že ve věci nebylo rozhodnuto na hřišti správně, avšak s ohledem na přítomnost VAR na stadionech by taková rozhodnutí měla dle našeho názoru padnout vždy. Samotné „nerozhodnutí“ na hřišti přitom několikrát mělo z formálních důvodů za následek, že hráč nebyl potrestán ani dodatečně.
Pokud bychom k otázce aplikace této normy použili čistě formalistický jazykový výklad, tak bychom s rozhodnutím rozhodčího v případě hráče Ghaliho mohli souhlasit. Nicméně je potřeba normu vykládat i z pohledu jejího zamýšleného účelu (tzn. teleologický výklad). Účelem této normy je bezesporu zamezení škodního jednání a jeho následků. Při jednání hráče Ghaliho absentoval prvek úmyslu (v tomto případě bez diskuze), ale i nedbalosti.
Dle pravidel fotbalu se za nedbalost považuje „nepozornost nebo nedostatečná předvídavost následků boje o míč, ale stále ještě ve sportovním duchu.“ Rozumíme myšlence, že každý hráč je zodpovědný za svůj pohyb, ale i tak by v každém případě měly být zohledněny veškeré okolnosti. O nedbalosti hráče a související odpovědnosti za vlastní pohyb tentokrát nemůže být řeč. Jednak hrací plocha byla rozhodčím uznána za regulérní (navzdory tomu, že se v podstatné části prvního poločasu míč na nahromaděné vodě pravidelně zastavoval, viz např. situace před gólem hráče Frýdka, která se odehrála ve stejném místě) a tedy pro hráče bezpečnou. Rovněž hráč Kalabiška potvrdil, že chtěl Ghalimu „dát tělo, aby mu neutekl“. Hráč Ghali tak nemohl dostatečně předvídat konečné následky, když se snažil hráči Kalabiškovi utéct za účelem slibného protiútoku.
Pro pořádek dodáváme, že alternativní podmínkou je použití tzv. nepřiměřené síly, kterou také argumentuje komise ve svém pondělním komuniké ve věci hráče Ghaliho. Podmínka nepřiměřenosti ovšem v tomto případě být splněna nemohla. Hráč na terénu, který rozhodčí Rouček označil za způsobilý, bez vlastního zavinění při pokusu vyhnout se střetu s protihráčem podklouzl. Vzhledem k tomu, že běžel ve vysoké rychlosti a neměl v úmyslu se s protihráčem jakkoli střetnout (ani tento střet nemohl s rozumným předstihem očekávat), nemůže se jednat o využití „nepřiměřené“ síly. Intenzita skluzu byla naprosto přiměřená povaze situace, přičemž až následek tohoto střetu by mohlo být možné považovat za nepřiměřený. Nad rámec tohoto se znovu odvoláváme i na teleologický výklad normy.
K následnému disciplinárnímu trestu:
K tomu, aby byl jakýkoli trest účelný, měla by jeho aplikace vést k nápravě pachatele a odrazení ostatních od podobného jednání - a tím v důsledku preventivně chránit zdraví hráčů. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o úmyslné ani nedbalostní jednání, trestání z povahy věci k naplnění výše uvedeného nepovede. A při zachování aktuálního nastavení tak nadále k takovým situacím bude docházet a „viníci“ tak budou nadále trestáni bez ohledu na jejich reálné zavinění. Jediným důsledkem tohoto trestu tak může být pouze to, že hráč Ghali bude pociťovat nervozitu při soubojích na vlhkém terénu.
Absurditu celé situace podtrhuje to, že v důsledku nastavení současných pravidel Ghali za nešťastné podklouznutí obdrží stejný trest jako obdržel na jaře hráč Hurtado (nedbalostní jednání spočívající ve špatném načasování reakce na míč) a dokonce horší než obdržel hráč Kuchta za předloňský faul (zákrok na hlavu) na bývalého brankáře našeho klubu Oliviera Vliegena. Disciplinární řád je aktuálně tedy nastaven tak, aby „pachatele“ trestal až dle následku jeho jednání. Dle názoru klubu by ovšem měl být primárně zohledňován škodní potenciál daného zákroku a následek by měl být pouze doplňující faktor.
V souvislosti s tím si také dovolujeme upozornit na nekonzistentnost předpisů a jejich výkladu v tom, že disciplinární řád (konkrétně § 8 odst. 1) stanoví, že k disciplinární odpovědnosti za disciplinární přečin je potřeba zavinění z nedbalosti, což neodpovídá argumentaci komise rozhodčích, která odpovědnost hráče staví prakticky na principu objektivní odpovědnosti a zavinění hráče nevyžaduje.
Další postup klubu ve věci:
Jedinou možností hráče a klubu, jak se proti rozhodnutí o červené kartě bránit, bylo podání protestu k rukám výkonného ředitele LFA, pana Tomáše Bárty, a to ve lhůtě do úterý 20. 8. 2024 12:00. Vzhledem k tomu, že se pan Bárta při své rozhodovací praxi (správně) opírá o stanoviska Komise rozhodčích FAČR a pondělní stanovisko komise potvrdilo rozhodnutí rozhodčího, rozhodli jsme se formální protest nepodávat. Nezávisle na tom ovšem považujeme nastalou situaci za absurdní a rádi bychom tímto vyjádřili náš názor a požádali příslušné orgány k přijetí opatření, která povedou k tomu, aby se tato situace v budoucnu neopakovala.
Pokud je v zájmu fotbalu, aby se tato situace neopakovala, má fotbal tři možnosti, jak se s tímto vypořádat:
- Rozhodčí budou obdobný terén považovat za nezpůsobilý a utkání budou pravidelněji přerušována nebo odkládána, a sníží se riziko podklouznutí,
- Hráči dramaticky uzpůsobí svůj pohyb (budou běhat pomaleji a držet si co největší odstupy od protihráčů)
- Přehodnotí se výklad pravidel o surové hře a/nebo pravidel o trestání obdobných situací.
S ohledem na to, že dle našeho názoru první dvě řešení povedou primárně ke zhoršení fotbalu jako produktu, náš klub preferuje to třetí a tímto vyzývá příslušné orgány FAČR, aby se začaly touto problematikou neprodleně zabývat tak, aby byla v maximální možné míře zajištěna ochrana hráčů, normy byly vykládány podle jejich účelu a zároveň povaha trestu odpovídala míře zavinění hráče a nebyla navázána pouze na následek.
Zároveň tímto veřejně deklarujeme, že jsme společně s hráčem připraveni podat žádost o prominutí zbývající části (tzn. poloviny) trestu v příslušné lhůtě a pevně věříme, že DK LFA této žádosti vyhoví a alespoň částečně zmírní absurditu nastalé situace.
V neposlední řadě přejeme Honzovi Kalabiškovi brzké uzdravení a velice si vážíme jeho náhledu na tuto nešťastnou událost.
Mgr. Tomáš Netopil, místopředseda představenstva s odpovědností za právní záležitosti klubu