Co se vám po výhře honí hlavou? Hlavou mi letí strašně moc věcí. Jsem hrdý na všechny hráče a celý tým kolem. Vím, co za tím bylo a jaké štěstí jsme měli. Celý Liberec se za nás musel modlit, všichni naši blízcí asi byli někde v kostele, protože jsme opravdu měli obrovskou kliku. Na druhou stranu jsme pro to podle mě udělali absolutní maximu. Během 25 minut mi toho hlavou problesklo hodně, ale ke konci utkání jsem si vzpomněl na Udinese. Tehdy jsem na Slovan koukal v televizi a říkal jsem si, kolik štěstí měl. Teď jsem si vzpomněl na slova kustoda Kuldy Ulihracha, který tři týdny po mém příchodu prohlásil, že toto mužstvo bude mít obrovskou sílu a že cítí stejnou náladu, jako za trenéra Šilhavého. Samozřejmě jsem strašně šťastný, že je výsledek takovýhle.
Kdy jste se během zápasu cítil nejhůře? Nejhůř mi bylo ve dvacáté minutě. Olympique na nás vlétl neskutečným způsobem. Je to úplně jiný svět. My jsme se na ně připravovali, říkali jsme si jak hráči přebírají balon a co dělají. A při zápase najednou hledáte nějaké tlačítko, kterým byste hru zpomalil a viděl ji v normální rychlosti (úsměv). Kluci se snažili, ale oni dělali věci tak rychle, že jsme ztratili balon a byli na tři přihrávky u naší brány. V tu dobu mi nebylo dobře. Měli asi tři gólovky, my nedokázali ani pořádně udržet míč. A pak jsem se strachoval i kolem devadesáté minuty, kdy by mi už bylo hrozně líto, kdybychom o tento pro mě životní výsledek měli přijít.
Věřil jste, že si i přes obrovský tlak soupeře dokážete vytvořit šanci a dát gól? Asistent Houštecký mě pořád uklidňoval: „Neboj se, my z jedné střely dáme gól a vyhrajem.“ Já se soustředil hlavně na zápas, hodně střídali a měnili rozestavení, chtěli nás rozhodit. My zároveň měli dost zdravotních problémů, takže jsem byl vtažen do hry. Spíš jsem přemýšlel nad tím, jak pomoct Tomášovi Koubkovi, který nás neskutečně podržel.
Co jste říkal na jeho výkon? Má ještě co zlepšovat! (směje se) Je to výborný gólman a kluk, strašně mu to přeju. Byl tam, kde měl být, strašně nás podržel. Ve dvacáté minutě vyrazil těžkou střelu do protipohybu, spoustu věcí pochytal ve druhé půli. Jsem rád, že ty dostihy o gólmany v létě dopadly jak dopadly a on mohl vytvořit dvojici s Vencou Hladkým.
Jak jste si užíval místní atmosféru? Mají tu nádherný stadion, asi nejkrásnější, jaký jsem osobně viděl. Prostředí bylo skvělé, hlasitě se fandilo. Nedokážu si představit, jaké by to bylo, kdyby přišlo šedesát tisíc lidí, protože i těch deset tisíc bylo pořádně slyšet. Naši fanoušci byli také skvělí, o to víc mě těší, že jsme jim to výsledkem mohli vrátit.
Přitom žádný český tým zde dosud nezvítězil. Neměli takovou dobrou karmu, jako my! Když jsem šel ze stadionu, vzpomněl jsem si na svou dvacetiletou trenérskou kariéru. Odehrál jsem už zápasy, kdy jsme měli absolutní převahu, ale nevyhráli jsme, a vždycky jsem si říkal, proč se to samé nemůže stát mně. Teď to přišlo skoro v nejdůležitějším momentu.
Co říkáte na postavení týmů ve skupině? Pořádně jste teď promluvili do bojů o postup. To je jen dobře. Škoda utkání s Bragou, to bylo velmi vyrovnané a ztráta bodů nás může ještě mrzet. Teď se nám to ale obrovskou měrou vrátilo. Teď třeba prosincový zápas s Marseille doma dostává nový rozměr, ale nechci ještě nijak předbíhat.
Pro Evropskou ligu jste na střídačku musel v obleku. Jak vám něm bylo? V obleku mi po dvaceti minutách bylo pořádné horko a nemohl jsem se hýbat, pořád jsem chtěl ze sebe oblek sundat. Ale Tomáš Koubek chytal jednu šanci za druhou, tak jsem si říkal, že to nemůžu sundat, nebo dostanem gól. Vydržel jsem v tom až do konce a asi v něm holt budu muset chodit i dál. (úsměv)
