Sezóna 1993/1994 - dokázali jsme, že na ligu máme

Slovan Liberec se do prvního ročníku samostatné české ligy kvalifikoval v roce 1993 díky rozdělení československé ligy z pátého místa tehdejší Českomoravské fotbalové ligy pod vedením prezidenta klubu Petra Formana a trenéra Petržely, který do Liberce přišel na podzim 1992. Do soutěže vstupoval jako velký outsider a nebylo vůbec jasné, zda dokáže splnit prvoligové nároky, a to jak co do financování a kvality hráčského kádru, tak co se týče stadionu. Pro první sezónu jsme dostali výjimku a liga se tak mohla začít hrát na stadionu U Nisy (s kapacitou okolo 5500 míst, z toho jen 500 k sezení).

Velká premiéra se uskutečnila 14. srpna 1993 od 17:30, kdy jsme na stadionu U Nisy v bezbrankovém duelu hostili ambiciózní žižkovskou Viktorku. Mohlo jít o vítěznou premiéru, kdyby pět minut před koncem za bezbrankového stavu Jaromír Blažek nechytil Jinochovu penaltu. Vzhledem k tomu, že modrobílí remizovali i v dalších třech domácích duelech (proti Plzni, Zlínu i Ostravě) a venku třikrát prohráli (v Budějovicích, na Bohemce i na Spartě) nevypadalo to s ligovým nováčkem po sedmi kolech vůbec dobře.

V osmém kole jsme U Nisy 3. října 1993 přivítali bohaté Gottwaldovy Drnovice a o poločase jsme prohrávali už 0:2. Ale pak přišel velký obrat díky dvěma brankám Nováka hostujícího ze Slavie a trefám Obajdina a Hodúla. V Liberci se tak mohlo poprvé slavit! A co víc, Slovan pak vyhrál i venku, na půdě Unionu Cheb a na podzim už ani jednou neprohrál – doma si poradil s Brnem, Olomoucí i Vítkovicemi a venku remizoval v Hradci a zvítězil na Dukle. Petrželova podceňovaná ekipa tak nečekaně přezimovala na pěkném pátém místě.

Do jarní části už Slovan vstoupil jako akciová společnost, s podílem místních firem Wimpey Severokámen a Pivovar Vratislavice, které se nakrátko dostaly i do názvu klubu. Prezidentem klubu byl primátor Liberce Jiří Drda a předsedou představenstva se stal Vladimír Herman. Náš tým sice vstoupil do jara výhrou 4:3 v divokém zápase pod žižkovským televizním vysílačem, v následujících pěti duelech ale zvítězil jen jednou, zato rekordním výsledkem 4:0, kterým z Liberce vyprovodil vršovické Klokany. Problémy jsme měli s kvalitou hřiště, některá utkání se kvůli terénu musela odkládat. V polovině dubna přišel pro liberecké fanoušky famózní týden a asi vrchol sezóny – Slovan totiž v jednom týdnu dokázal porazit obě pražská „S“ – nejdřív jsme zaskočili Slavii v Edenu výhrou 2:0 a pak jsme před vyprodaným stadionem U Nisy porazili i Spartu, a to 2:1.

Jak už to však bývá, po fotbalovém posvícení přišel delší půst a hned čtyři porážky v řadě. Nepříjemnou sérii jsme protrhli až výhrou 2:1 na Hané. S první ligovou sezónou se hráči Slovanu rozloučili třemi remízami, poslední z nich byla doma proti Slavii. To ale nikoho v Liberci mrzet nemuselo, protože sestupové starosti se ligového nováčka navzdory prognózám netýkaly a uhráli jsme umístění v klidném středu tabulky. V tehdejším dvoubodovém systému jsme získali 32 bodů (dnes by jich bylo 43), s dvacetibodovým náskokem na sestupující Vítkovice a Duklu, zatímco ztráta na třetí Baník byla jen čtyřbodová a na evropské poháry jsme si tehdy ještě ani neodvážili pomyslet.

Památný zápas: Slavia - Liberec 0:2

Ve středu 13. dubna 1994 Slovan mířil do Edenu. Trenér Petržela před Libercem působil právě ve Slavii, do které tehdy pumpoval velké peníze mecenáš Boris Korbel a váleli za ni hráči jako Suchopárek, Bejbl, Kozel nebo Knoflíček. Petržela všechny překvapil nečekaným nasazením náhradního brankáře Macháčka a také dobře zvolenou taktikou, díky níž modrobílí po úvodní patnáctiminutovce vedli už 2:0, když Jánoše v domácí brance překonali Obajdin a Jinoch.

Slovan pak před svou brankou takříkajíc zaparkoval autobus, heroickým výkonem ubránil domácí ofenzivu a dál hrozil z brejků. Naši obránci několikrát odkopávali míč z brankové čáry, na druhé straně zase Obajdin trefil břevno, skóre už se však nezměnilo. Zatímco z hlavní, dřevěné tribuny starého Edenu se na konci ozýval pískot a nadávky, modrobílí se mohli radovat se stovkami fanoušků dorazivších z Liberce.

Nezapomenutelné momenty

Kameníkův gól roku Maierovi: 12. září 1993. Při utkání v Ďolíčku jsme inkasovali kuriózní branku, která byla posléze vyhlášena gólem týdne, měsíce, roku, a nakonec i desetiletí...


Jinochův gól přímo z rohu: Domácí výhra nad Spartou ze 17. dubna 1994 byla vyšperkovaná brankou přímo z rohu, o kterou se postaral Josef Jinoch.


Poprvé v televizi: 30. dubna 1994 byl ze stadionu U Nisy přenášen první televizní přenos (na TV Nova), který bohužel dokumentoval první domácí ligovou prohru (0:2). Domácí neporazitelnost tak Slovanu vydržela do 24. kola.

Statistický přehled

Hráči seřazeni podle počtu odehraných minut